Každé literární, či dramatické (nedokumentární) dílo obsahuje jistou míru autorské licence - fabulace. Projekt Rozeznění - Lidice 2012 splňuje bezezbytku předpoklad takového literárního díla.
    Občanské sdružení „Sonosféra“, které hodlá produkovat Rozeznění na pietním území obce srovnané se zemí, kde je společný hrob 173 popravených lidických mužů, svoje vyfabulované příběhy na téma, "jak se v Lidicích žilo po atentátu na Heydricha", přineslo původním obyvatelům vypálených Lidic veliké rozčarování a trauma. Tento projekt vůbec nedbá na historické souvislosti Lidic s nacistickým zločinem, který byl spáchán 10. června 1942.

    Rozeznění chtělo údajně představit poklidný život v obci v době, kdy nacisté v celém protektorátu vyvolali vlnou poprav nepředstavitelný teror, který například historik Jaroslav Čvančara připomíná v trilogii „Někomu život, někomu smrt"

    Poklidný život v obci je to absurdní (už z historických souvislostí), co projekt Rozeznění představuje - přesto zdárně spěje ke svému cíli. Bude spuštěn v předvečer 70. výročí tragedie.

    Odpovědi na otázky: "kde ty děti zůstaly a jak skončily?, kde mají hrob?, kam se všude v nacistickém Německu těch několik vyvolených k poněmčení dostalo?,  proč jich byla většina (82) usmrcena v polském Chelmnu?, kde se ztratily děti narozené po apokalypse?" na to projekt Rozeznění odpověď nedává.
    Stejně jako na další historické okolnosti související s vyhlazením obce.
    Kde se v projektu najde strašná zvěst, že na zahradě Horákova statku leželi den a noc zastřelení lidičtí muži?. Kde se projekt zmiňuje, že popravené muže přijelo pohřbít komando vězněných židů z Terezína?.
    Nenajde se o tom v projektu ani zmínka. "Projekt Rozeznění přeci popisuje stav věcí před prvním zatýkáním v Lidicích", jak vysvětlují autoři projektu.
    Není to v tomto případě, na tomto místě, farizejské tvrzení, že "tudy cesta Rozeznění nevede"? 
 
    Když právě tudy jeho cesta nevede, ať na pietní území raději Rozeznění vůbec "nechodí"!

    Po Heydrichiádě bylo v Lidicích (alespoň podle scén rozehraných do sluchátek),  „vše zalité sluncem, zkrátka selanka".
    Ale právě tento vymyšlený projev projektu bohužel porušuje celkový náhled na lidickou tragedii tedy svou výpovědí nepodporuje historické skutečnosti a proto na pietní území nepatří.

    To je hlavní příčina, proč dosud žijící svědkové lidické tragedie a pozůstalí s takto pojatým projektem nesouhlasí a odmítají na pietním území jeho spuštění .

    Projekt se chová neeticky vůči přeživším i pozůstalým, ale i vůči těm, kteří tu  mají svůj hrob.  Rozeznění "dělá", že o nich nic neví, ignoruje prostou skutečnost, že tu muží v zemi leží jeden vedle druhého už 70 let.
 
    Pietní území je vlastně hrobem celé vyhlazené obce.

    Pokud právě toto média neoznamují, pak celou pravdu zamlčují. Včera svoje stanovisko lidičtí na tiskové besedě v Oáze novinářům jasně sdělili.

    Všichni to už vědí a přesto stále hrozí spuštění projektu Rozeznění - Lidice 2012  na pietním území starých Lidic v den před výročím tragedie.