V posledních dnech zaznamenáváme námitky i nesouhlas obyvatel Lidic k produkci uměleckého audiodramatu Rozeznění jako trvalého ozvučení pietního místa Památníku Lidice. Podle autorů projektu se jedná o novátorský počin, jehož cílem je oslovit především mladou generaci, hlavně žáky a studenty škol. Audiodrama pracuje s fikcí a fabulací rozhovorů bývalých obyvatel Lidic tak, jak by se mohly odehrávat. Dílo je interpretací dostupných údajů o starých Lidicích, ale nejedná se o dokumentární drama. „Je to můj pohled na to, co v Lidicích mohlo znít v posledních dnech před zánikem obce,“ uvedla autorka libreta Tereza Semotamová. Lidičtí pamětníci vytýkají audiodramatu jeho uměleckou formu a především jeho uvedení na pietním území památníku Lidice. Výhrady pamětníků chápu jako oprávněné, protože pietní místo v Lidicích pro přeživší a jejich potomky znamená kus těžké historie, znamená pro ně místo posledního odpočinku jejich blízkých, které nikdy nemohli pochovat.

    Jako učitelka dějepisu vnímám uvedení audiodramatu na pietním území s velkými rozpaky a souhlasím s Lidickými v tom, že by v příspěvkové organizaci Ministerstva kultury Památník Lidice měly být používány pouze historické dokumenty. Pokud by vzniklo ozvučení pietního místa, mělo by být využito autentických výpovědí přeživších žen a dětí z archívu. Jistě existuje celá řada nahrávek.

    Výuka období druhé světové války, období protektorátu a heydrichiády je součástí učiva devátého ročníku základní školy a posléze učiva středoškolského. Přestože nebo právě proto, že uplynulo od této doby mnoho desítek let, je třeba zobrazit dospívajícím toto období v historickém kontextu, používat při výuce dostupných materiálů – dokumentů, dobového tisku atd.
    Teprve poté může být k dokreslení doby zařazeno do výuky umělecké ztvárnění, ať již máme na mysli film Lidice nebo jiný umělecký počin.
 
    V Památníku Lidice je instalována multimediální expozice, jejíž historicko – faktografická hodnota je nevyčíslitelná. Expozice získala Hlavní cenu v rámci přehlídky Český interiér 2006 a Zvláštní cenu v soutěži Gloria Musaealis v kategorii Muzejní výstava roku 2006. Samotná prohlídka může trvat od několika desítek minut po hodiny. Audiodrama na pietním území předpokládá využívání nových technologií – mobilních telefonů s vestavěnou GPS a sluchátka a posluchači budou naslouchat uměleckému ztvárnění života vesnice před jejím vyhlazením formou intimních fiktivních rozhovorů původních obyvatel. Proto reálně hrozí, že si dospívající vytvoří velmi zkreslený pohled na jedno z významných období našich dějin. Může se také stát, že se pro ně pietní místo PL  stane jakousi atrakcí, čemuž učitel těžko může zabránit.
    Na pietní území se audiodrama Rozeznění prostě nehodí.

    Umím si velmi dobře představit, jak by mohlo (a myslím, že i mělo být) toto umělecké dílo využito k výuce a bylo by přínosem pro školy.  Pokud by autoři Rozeznění doplnili audiodrama o video z fotografií míst pietního místa, které by bylo promítáno v návaznosti na právě poslouchané fragmenty ozvučeného konkrétního místa, mohl by vzniknout umělecký komponovaný program. Nedílnou součástí každého programu pro školy je reflexe žáků a studentů.  Komponovaný program by umožnil začlenit následnou moderovanou diskusi k tématu, aby každý, kdo program zhlédl, mohl porovnat svoje prožitky s prožitky ostatních. Kdyby se autoři vydali touto cestou, školám tento komponovaný program nabídli k výuce ať již formou placené produkce ve velkém sále pro větší počet účastníků či formou programů pro jednotlivé školy, byl by o jejich dílo jistě velký zájem.

    Na místech, kde prošly dějiny, v Lidicích dokonce tak tragické dějiny, ponechme prostor fundovaným historikům a dokumentaristům. Protože jen objektivní hodnocení faktů a historických souvislostí naší minulosti umožní nám i budoucím generacím pochopit jejich dějinný význam pro budoucnost, kterou sami ovlivňujeme.