po přečtení vašeho prohlášení na webu rozeznění.cz  ze dne 25. května 2012, jsem se rozhodl projít vaši stať a upozornit na „nesrovnalosti“, které v ní jsou a okomentovat je.
(Váš text je zde psán kurzívou.)
 

1) V případě audiodramatu Rozeznění – Lidice 2012 se jedná o smyšlené dialogy, zachycující fiktivní situace ze života některých lidických občanů. /../ Jakkoli se snad tato metoda může zdát troufalá, pusťte si například film Amadeus. Myslíte, že tohle Mozart opravdu kdysi říkal?

    Mozart to mohl říkat, či vůbec neřekl, nebo to bylo úplně jinak. Rozeznění se chová naprosto stejně, jen s tím rozdílem, že Amadeus se nikdy neprodukoval na pietním území - údolí žalu, kde pravda má vždy přednost před fikcí fabulací a autorskou licencí.  Necítíte-li ten rozdíl, asi ne, když uvádíte právě takový neadekvátní příměr.
 

2) Lidická pláň hraje v konceptu projektu zásadní roli: právě procházka po ní se sluchátky na uších a její naprostá prázdnota vytváří dramatický oblouk, po kterém lidičtí volají.

    Tady nepíšete pravdu. Dne 19.2.2012, při první oficiální prezentaci vašich textů jsem Vám osobně vytkl, že je to celé “o selance zalité sluncem”, nikoliv o Lidicích.  Tedy nikdo z přítomných po takovém dramatickém oblouku nevolal a dodnes, kdy zveřejňujete svoje provolání, ani netouží, jak jste se mohla přesvědčit z reakcí lidických.
 

3) Lidičtí dále kritizují bagatelizování válečného života na vsi. Oponují, že období druhé světové války bylo dobou plnou strachu.

    Vám se tedy zdá, že období prvního, či druhého stanného práva nebylo až tak hrozné pro český národ, když  například mezi  popravenými a zpopelněnými byly ženy a některé dokonce těhotné?
Kam na ty rozumy chodíte?
    Vždyť hned druhý den po exekuci se vědělo, kdo byl den před tím popraven a kdybyste pečlivě četla Mahlerovo Nokturno, či shlédla Nikolaevův film Lidice, tak byste se dozvěděla, že nacisté nechali tisknout vyhlášky i s denním předstihem.
    Snad právě proto je Rozeznění tak nepřijatelné,  když jeho autoři nedokážou vnímat teror nastolený nacismem.
 

4) Souhlasím s tím, že v Lidicích je třeba zachovat pietu.

    O jaké pietě toho místa přemýšlíte, když v prostoru sousoší “Památníku dětských obětí války” produkujete podle vašeho audiodramatu - pohádku od Boženy Němcové “O slepičce a kohoutkovi”. Nezdá se Vám, že právě takovou scénou degradujete význam ojedinělého sochařského díla, opomenu-li vůbec, že jste na hřbitově celé vesnice, kde je zároveň společný hrob mužů a nejen to, že je zde i nacisty zdevastovaný starý i nový hřbitov.
    Nám se to tedy opravdu nezdá.

    Objektivně ad4): opravdu si myslíte, že návštěvníci si sundají vaše sluchátka, až budou u společného hrobu lidických mužů, což je samo o sobě velice nedůstojné a neetické,  stavějící pietu na hlavu? Sluchátka nesundají, budou hledat nějakou reakci audiodramatu a pilně naslouchat zdali něco neuslyší. Budou hledat místo poslechu, stejně podobně,  jako hledají telefonující mobilem místo dobrého signálu.
    Nebo si snad myslíte, že návštěvníci přirozeně minou společný hrob a Horákův statek aniž si povšimnou popravčí zdi, když zde Rozeznění „zarytě mlčí“, když, jak jste naznačili hned při první prezentaci, „jeho cesta tudy nevede“,?
Je to příliš mnoho otázek, na něž bohužel nedokážete přesvědčivě odpovědět, tedy určitě ne,  přesvědčivě, podle toho, co ve svém prohlášené píšete.
 
 

5) Lidičtí pamětníci věděli o vzniku projektu a popsaném konceptu dva roky předem.

    Ale neznali ani větu ze scénáře.
 

6) Věděli, že vzniká audiodrama, nikoli audioprůvodce.

    Jak můžete tvrdit, že právě tyto dva pojmy v mysli pamětníků a pozůstalých nesplývají, obzvláště, pokud název audioprůvodce v propagačních materiálech uveden ani vyloučen není, natož ozřejměn jejich význam.
 

7) Ve střední pasáži Vašeho prohlášení se to jen hemží výrazy věřím a jsem přesvědčena.
    Bohužel  ani víra ani přesvědčení v Lidicích bezesporu nefunguje. Tady se musíte, ať chcete, čí nechcete přizpůsobit docela jiným myšlenkovým pochodům, na jejichž základě pak budete s klidným svědomím moci tvrdit, že jste se přesvědčila a doložíte to pravdivým tvrzením.

    V rozeznění se dá věřit jedině tomu, že to tak bylo, či nebylo.
    Nepřipomíná Vám to tu pohádku bylo - nebylo? Jistě uznáte, že "pohádky" na pietní území nepatří, ale přesto je      Rozeznění tvrdošíjně produkuje. Od prvního do posledního z dvaceti čtyř scén, které jste nám předložila k posouzení (celkem jich je asi 80), lze pochybovat, že to právě tak bylo. Ano není to dokument, ale výmysly, se kterými jděte raději do rozhlasu, televize, kina, nebo napište esej, ale neprodukujte je v autentických místech tragedie.
    To vám vzkazují Lidičtí, jestli vám to dodnes nedošlo.
 
 

8) Lidičtí dále nesouhlasili s tím, že autoři projektu přijali sponzorský dar Sudetoněmecké kanceláře (v hodnotě 8000 Kč). /.../  Na druhou stranu ve mně vzbuzuje mnohé otázky, zdali právě v tomto rozhodnutí nebyla promarněna zásadní šance. Hodnota tohoto sponzorského daru totiž je symbolická, je symbolem smíření, které Lidičtí odmítají.

    Je opět vidět, že neznáte situaci. Lidičtí nepromarnili “zásadní šanci ke smíření s německým etnikem”, jak naznačujete. Smířili se ještě dříve, než jste se narodila. Stačí se zeptat kolikrát vystoupili mladí umělci z Berlína v Oáze, nebo kdo Oázu inicioval, nebo kolikrát už Lidičtí byli na návštěvě  v Brémách, v Berlíně a jiných německých městech,  nebo kolik podepsaných delegací z Německa je v návštěvní knize a hlavně jak dlouho už styky lidičtí s německými pěstují. To snad svědčí o tom, že lidičtí promarnili šanci ke smíření?
    Najednou je tu příliš mnoho povyku pro osm tisíc od sudetských Němců, ale vůbec nikomu nevadí, že například  předsedkyně parlamentu, paní Němcová svoji podporu projektu v tichosti stáhla.  O to tu asi jde. Odmítnutí podpory projektu naší vrcholnou političkou, která má důvěru, o něčem podstatném svědčí.

9) ../ Ve vší úctě a vědoma si citlivosti tohoto tématu se ptám: Proč? Protože smíření nejsme schopni? 70 let poté? 

    Pokud sama necítíte rozpor svých otázek a reality, tak o smíření lidických obětí bohužel také nic nevíte. Mnohé pamětnice, ještě než “odešly”,  byly usmířené se svým osudem, aniž by se musely usmiřovat navíc právě se sudetskými Němci. Ale nacistům neodpustily.
Pokud neznáte zástoje, tak se raději vyhněte veřejně takovým otázkám (i když řečnickým), jsou totiž neopodstatněné a bohužel urážející oběti i pozůstalé.
 

    Antonín Nešpor

    P.S. Kdybych býval věděl, že v Rozeznění půjde o výmysly a ne o prohloubení vědomostí o lidické tragedii a osudech lidických, věřte, že bych se vám nevěnoval ani s výkladem na pietním území, ani bych vám nedal k dispozici klikací mapu starých Lidic.  I já jsem Rozeznění považoval za dokumetární, protože jsem uvěřil větě z propagačního materiálu, cituji:
    Scénář volně vychází z historických pramenů ...

    Kde jste ale v historických pramenech o Lidicích našla tu pohádku O kohoutkovi a slepičce, to mi dodnes vrtá hlavou.