dnes, 8.6.2012 o 16. hodině, má být na pietním území realizována premiéra Rozeznění Lidic. Přes Vaše včerejší tvrzení, že ve věci máte svázané ruce se domnívám, že právně nikoli. Naopak z hlediska právních možností je hned několik cest.
 

    Předně jsou Lidice Národní kulturní památkou, jejímž vlastníkem je stát. Jako takový je prostřednictvím svých organizací (v tomto případu Památníku Lidice), povinen NKP chránit, vyplývá to přímo ze zákona o státní památkové péči.
    Dle § 9 je:
    - Vlastník kulturní památky povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením.
    - Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu.
    - Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.

    Předpokládám, že způsob, kterým Sonosféra hodlá užívat dnes a následně pilotně přes prázdniny pietní území a který odporuje přání přeživších, odbornému stanovisku České asociace orální historie a vyjádření dalších odborníků, je způsobem, který ve smyslu zákona ohrožuje, poškozuje i znehodnocuje NKP.

    Předpokládám, že PL má řád, kterým organizuje pohyb a využití na pietním území, již nyní je tam omezen pohyb psů, motorových vozidel a zakázány další činnosti, a to na základě oprávnění PL.
    Prosím o zaslání tohoto řádu.
 

    Za druhé lze pietní území nebo alespoň jeho části lze považovat za válečný hrob a pietní místo ve smyslu zákona 122/2004 Sb. o válečných hrobech. Za válečný hrob je považováno místo, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. (Tedy hrob lidických mužů).
    Za pietní místo pak můžeme považovat nejméně památník Lidickým dětem a jeho okolí, desku obětem 1. světové války, a trosky kostela, školy a Horákova statku, a to ve smyslu ustanovení  § 2 zákona, který za pietní místo považuje pamětní deska, pomník, památník nebo obdobný symbol připomínající válečné události a oběti, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo oběti osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války.

    Vlastníkem, který je pověřen péčí, je v tomto případě stát jako vlastník nemovitosti (území) kde pietní místo leží. (§3). Péčí o válečné hroby se rozumí zabezpečování úpravy, ochrany, zřizování nových válečných hrobů, přemísťování nebo rušení válečných hrobů, včetně exhumací.

    Dle mého názoru lze věc vyložit tak, že k omezení pohybu na pietním území telekomunikačního provozu v bezprostřední blízkosti pietních míst, resp. ve vzdálenosti 100 m (subsidiárně jako pohřebiště dle § 17 zákona o pohřebnictví 256/2001 Sb.), může PL podniknout určité kroky.

    Z výše uvedeného tedy dovozuji, že pietní území, čili úsek od tribuny nahoru k Makotřasům, v pásu vymezeném zprava i zleva lesem a rybníkem, tedy území starých Lidic, není veřejným prostorem, a pohyb a činnost na něm máte jako představitel organizace spravující NKP možnost (a vlastně i povinnost) omezit.

    Nyní prakticky již nejde o dnešní premiéru, ale o pilotní zpuštění projektu, který za zády Lidických má být spuštěn na PL přes prázdniny.

    s pozdravem