Zase se po čase chci s Vámi podělit o milý zážitek.
    Z článků ve Zpravodaji Občanského sdružení Lidice www.lidice.cz, které pravidelně sleduji, jsem se dozvěděla, že opět v letošním roce Milena Městecká uskuteční pochod po trase Ravensbrück – Nový Bor na památku pětice lidických žen, které utekly z transportu v dubnu roku 1945 a vydaly se pěšky na cestu do vlasti.
    Protože bydlím v Liberci, rozhodla jsem se do Nového Boru zajet a Milenu přivítat, při jejím návratu 22.5., v den výročí příchodu Lidických žen.  Našla jsem místo ve Smetanových sadech, kde Novoborští společně s OSL vysadili v roce 2012 Lípu Lidických žen a čekala jsem.

    Setkala jsem se s milými lidmi,  panem Josefem Doškářem, předsedou ZO ČSBS a jeho ženou a dozvídala se podrobnosti o této akci.  Zanedlouho se v parku objevila trojice žen s květinami v ruce. Položily květiny k lípě a já jsem se konečně seznámila s usměvavou, útlou ženou Milenou Městeckou.  Chtěla jsem jí poděkovat, ale přes slzy jsem nebyla schopná vyjádřit to, co jsem v tu chvíli cítila.
    Po čtrnácti dnech pochodu vypadala Milena šťastně, dokončila  ušlechtilou myšlenku. Ušla kolem 470 km a na své cestě myslela na útrapy těch žen, které se ve válečné vřavě vracely domů s nadějí, ale na konci cesty je čekala strašná zpráva.

    Pokračovalo dlouhé vyprávění, naše dotazy, nápady jak se v příštím roce k pochodu alespoň symbolicky připojit. Pochodu se i po etapách účastnili další:  Marcela Ježková z Kladna, Kateřina Matějková z Varnsdorfu, Jiří a Marie Nenutilovi ze Stříbra, Zbyněk Tarant z Mostu, Artur Buder z Limberku. Celou trasu projel na kole pan Josef Doškař, ve svých 69 letech a po několika vážných zdravotních problémech.
    O pochodu byl napsán i článek v regionálním tisku a z iniciativy starosty města Lieberose, ale bohužel komentáře k článku typu "Co se Češi hrabou v naší minulosti, když Lidice leží v Polsku, to ta paní nemá nic jiného na práci, my máme jiné starosti apod."  svědčí o tom, že se ne všichni Němci poučili.

    Proto jsou tyto akce, jako byl pochod na památku transportu smrti, velmi důležité.
    O tomto setkání Vám píši hlavně proto, že bychom se měli připojit i my, pozůstalí. Já se budu snažit, alespoň symbolicky k pochodu připojit, můj manžel je nadšený z myšlenky, že by se připojil k panu Doškářovi a trasu projel na kole.
    A co vy ostatní ?
    Najde se mezi Lidickými někdo, koho tato myšlenka osloví ?
    Pokud ano, spojte se s panem Nešporem, předsedou OSL a on kontakty Mileně Městecké předá.  Přihlásit se je potřeba nejpozději do podzimu.

    Dostala jsem pěkné fotografie ze setkání, kdy se Občanské sdružení Lidice podílelo na  akci v Tachově pod názvem "Den pro Lidice". Viděla jsem lidické ženy s hůlčičkou jak neúnavně jezdí na podobná setkání. Ale jednou to bude na nás, na našich dětech, pak vnoučatech. Předávat poselství Lidic dál, dlužíme to svým předkům za jejich útrapy.

    A na závěr trochu veseleji. Letos jsem se znovu pokusila přihlásit Lidickou hrušeň do ankety Strom roku. Má to být strom s příběhem a ten má hrušeň zvlášť v roce 70. výročí vyhlazení Lidic hodně silný. Dostali jsme se do finále dvanácti stromů a tak teď to chce poslat co nejvíce hlasů.
    O to vás ještě požádáme.