Projekt „Klikací mapa Lidice 1942“.

    Význam projektu spočívá v ucelené informaci, o rozmístění domů a obyvatel v obci v době vyhlazení.

    Vlastní realizaci projektu předcházelo několikaleté sbírání historicky doložitelných informací a kopií fotografického materiálu ze starých Lidic.
    Ve starých Lidicích bylo v roce 1942 evidováno celkem 102 dostavěných domů.

    Projekt je na internetu průběžně, neveřejně vytvářen a rozšiřován již od března 2006, kdy byl sestaven podle dochované katastrální mapy původní obce, vůbec první mapa, osazená tlačítky - klikacími body.

    Polohu obytných budov označují na klikací mapě červeně označená čísla.  Jelikož se popisná čísla odjakživa přidělují podle toho, kdy byl dům zkolaudován, je zde vidět, jak se postupně Lidice v minulosti stavěly a jak se rozrůstaly. Klikací mapa zatím nesleduje vznik jednotlivých stavení, protože k tomu nejsou patřičné podklady, ale v budoucnu se tomuto popisu rovněž hodlá věnovat.
    Ke klikacím tlačítkům jsou přiřazovány stránky, které objasňují popis doposud nalezeného fotografického materiálu, jinak řečeno, kdo byl v inkriminované době kde přihlášen k trvalému pobytu.

    Jelikož jsou doposud uváděny informace na internetu pouze dílčím způsobem a prakticky souhrnně nespojují jednotlivé rodiny žijící v usedlostech, projekt se snaží tento nedostatek komplexnosti informací na jednom místě odstranit. Nabízí tím náhled na tragedii z pohledu usedlostí, rodin a rodů v Lidicích žijících.

    Doposud se vědělo, kolik bylo v Lidicích zastřeleno mužů, jsou známy počty žen a dětí, které byly transportovány do nacistických táborů a už se z koncentračních táborů nevrátily. Jsou evidovány další popravy Lidických na vojenské střelnici v Praze - Kobylisích. Co ale doposud nikdo nezveřejnil jsou rodinné sounáležitosti, kdy z původních rodin nepřežil vůbec nikdo, nebo s vrátily z desetičlenné rodiny jen dvě ženy.

    Domnívám se, že detailní pohled na násilně zpřetrhané rodinné vztahy bude patrný teprve s dokončením tohoto projektu.
    Dříve, když ještě žily přímé účastnice, byly tyto informace, kde kdo bydlel a hlavně kdo ke komu patřil, jasné a bylo se koho na tyto vztahy zeptat. S ubývajícími autentickými svědkyněmi se ale takové informace postupně vytrácejí.
 
    Doufám, že se podaří doposud prázdná místa v tomto projektu, zaplnit dalšími informacemi a nově nalezenými fotografiemi.