Na židli před pár diváky sedí skromná a nenápadná žena. Jmenuje se Milena Městecká a chystá se už potřetí vydat po stopách pěti lidických žen, které v roce 1945 ušly z koncentračního tábora Ravensbrück 470km zpět do vlasti.
Svou strastiplnou pouť zakončily v Novém Boru. To ještě nevěděly, že Lidice už dávno nestojí, že muži byli zavražděni a že ze 105 dětí se jich vrátí pouhých 17.
Milena se po více jak půl století vydává po stopách pochodu smrti a zkouší se co nejvíce přiblížit tomu, co prožívaly. Na besedě jsou přítomny i dvě lidické ženy, paní Miroslava Kalibová a paní Milada Cábová. Milena promítá fotky a vypráví. Na konci pozve zájemce, že se k ní mohou připojit i třeba jen na část cesty. Vyprávění a myšlenka takto znovu připomenout část lidické tragédie mě zaujme natolik, že se k Mileně na poslední etapu připojuji.
Čekám na ně v penzionu Vlčárna a Míla, ač už má za sebou přes 400 km nevypadá unaveně. Brzy ráno vyrážíme na cestu. Všude je klid a mír, který bohužel bereme jako samozřejmost. V Krásné Lípě se k nám přidávají další dva účastníci, takže je nás už 6 pěších a jeden cyklista.
Cesta ubíhá dobře, Milena vypráví, jak trávila cestu a také všichni vzpomínáme na pět lidických žen, co o nich víme a jaké byly jejich osudy. Po 15 km nás přepadá déšť a ten nás doprovází až do Nového Boru.
Je symbolické, že „uvítací výbor z Lidic“(pana Nešpora s manželkou) potkáváme u Lidické ulice, kde se všichni vyfotíme. Naše putování zakončíme v Novém Boru u Lidické lípy, kde nás čekají manželé Nešporovi a pan Doškář z Nového Boru.
Na "Lípě Lidických žen" je dočasně umístěn obraz pěti lidických žen, který je namalován podle fotografie z první lidické tryzny v roce 1945. Obrázek žaluje, že tyto ženy už vědí, co se v Lidicích stalo a jejich bolest musí působit na každého, kdo si obrázek prohlédne.
Tímto bych chtěla pozvat na další ročníky všechny zájemce o pochod, alespoň na kousek trasy. Pochod pořádá OS Lidice a veškeré informace může podat pan A.Nešpor nebo paní M.Městecká.
