Když jsem od něj dostal knížečku "Mám rád tu řeku" napsanou jeho bratrem Otou, hned na titulní straně se mi podepsal a před titul vepsal "I já". Vznikl tak nový titul  "I já mám rád tu řeku". 

      Poděkovali jsme si navzájem a povídali jen chvilku, protože těch, co si s Hugem chtěli povídat postávalo za mno ještě dost. To bylo v den odhalení pamětní desky připomínající, že jeho bratr Ota Pavel byl žákem Buštěhradské školy. 

      Ještě několikrát jsme se potkali, ať už v Kročehlavském Ateliéru, na Kladně, nebo v Buštěhradě při oslavě 510. let povýšení Buštěhradu na město. Odtud je jedna z fotografií, kterou s Hugem Pavlem mám. 

      Odešel člověk se srdcem na pravém místě. 
      Jeho přáním bylo, aby květiny z jeho poslední cesty byly položeny Lidickým mužům, které znal, stejně jako jeho celá rodina.