V článku uvedeném včera na i-Dnes "Soud nařídil připsat na desku u pomníku v Lidicích spoluautora" se chybně uvádí: "Soud v pondělí opět přepsal poválečné dějiny Lidic. Doposud památník uváděl jako autorku slavného památníku osmdesáti dvou lidických dětí sochařku Marii Uchytilovou. Napříště se budou uvádět spoluautoři dva - zesnulá Uchytilová a její manžel a sochař Jiří Hampl."
    Tato informace jen ale jen z poloviny pravdivá.
    Soud nepřepsal poválečné dějiny Lidic, ale pouze je svým výrokem opět narovnal.
    Dějiny Lidic občas lidé přepisují svévolně, nebo mírně řečeno z vlastní historické nedostatečnosti. To dokazuje i zmíněný článek.

    Když ve středu 7. června 2000 kolem 17. hodiny usadil sochař Josef Václav Hampl poslední sochu, čímž dokončil  sousoší "Památník dětských obětí války", nedílnou součástí instalace byla i nápisová deska s informací kdo a jak se na vzniku sousoší podílel.
    Aby bylo jasno, teprve půl roku po dokončení pomníku zřizuje Ministerstvo kultury novou příspěvkovou organizaci Památník Lidice (dále jen PL) na základě zřizovací listiny čj. 15/2000 ze dne 6. prosince 2000. Z toho je evidentní, že sousoší i s deskou zde bylo dříve, než  vůbec vznikl PL.
    Takhle vypadala původní nápisová deska.
 
    Po zřízení PL se jeho nová paní ředitelka Ing. Marie Tělupilová začala starat hlavně o rekonstrukci svěřeného. Obnovila Růžový sad, Muzeum, na Pietním území se opravovalo kde bylo co potřeba, zbourána byla nedokončená Lidická galerii, která byla v té době už dvanáctým rokem rozestavěná. Nakonec paní ing. Marie Tělupilová přeměnila bývalý Kulturní dům Lidice na Galerii Lidice. Všechny vnitřní úpravy byly dohotoveny, když tu náhle, ke konci roku 2004, paní ředitelka Tělupilová zemřela.
 

    Sousoší zmíněného památníku daroval po smrti své ženy, sochařky  Marie Uchytilové, jeho spoluautor, pan Jiří Hampl bez nároku na honorář Muzeu Lidice. To bylo i přáním jeho zesnulé paní. Nově vzniklý PL přijal sousoší rovněž bezplatně do své správy.

    Jak to, že se pan Hampl, spoluautor sousoší, od roku 2008 byl nucen se o svůj podíl autorství soudit s ředitelem Památníku Lidice?
    Pan ředitel si některá nová svědectví vyložil po svém, ale hlavně neověřil jejich pravdivost. Původní desku od pomníku nechal odstranit a nahradit jí nášlapnou deskou s reliéfním písmem na černém kameni. Zde ale už jméno Hampl jako spoluautor nefigurovalo. Tím svévolně změnil osm let trvající stav a zároveň tím ale porušil autorská práva. Nemá cenu se tím dále zabývat, když je soud po mnoha letech u konce a právu byl sjednán průchod.

    Panem Hamplem nabídnutá svědectví u soudu zvítězila i přes několikeré odvolání verdiktů nižších instancí. Konečně se prokázalo, jak vedení PL nakládá se svěřeným majetkem. Osmdesátiletý spoluautor sousoší žil relativně spokojeným životem až do chvíle, kdy mu byla jeho práva upřena.  I tento postoj vedení PL o něčem svědčí.

    V tomto článku jde o to, aby se všeobecně vědělo, že pan Hampl hájil pouze svoje autorská práva a ne jak byl vytvářen postupně jeho mediální obraz, že chce na památníku vydělat peníze. Kdyby chtěl peníze, tak by památník nepředal zdarma do péče, tehdy do Muzea Lidice. Jenomže oni si, se svojí ženou Marií Uchytilovou slíbili, že to sousoší vytvoří pro památku dětských obětí všech válek zcela zdarma.  To pan Hampl po její smrti dodržel.

     Ukradená socha děvčátka chování vedení PL ke svěřenému majetku jen potvrdila. Namísto aby vedení PL sanaci narušeného pomníku svěřilo dosud žijícímu spoluautorovi díla J.V. Hamplovi, což vyžaduje nejen minimální slušnost, ale hlavně autorské právo, našel si pan ředitel rychle někoho jiného, kdo sochu odlil.
    Bezplatným předáním autorů památníku do užívání Muzea Lidice, potažmo PL, autorská práva nebyla dotčena. To by měl ředitel PL alespoň předpokládat. 
 

Sochy ještě leží na korbě nákladního přívěsu. 7.6.2000 15:03

Zdvihání sochy vážící 200kg

Sochař J.V. Hampl v rozhovoru se starostou panem Zelenkou, s paní novinářkou. Uprostřed přihlížející paní Emílie Chválová,  v té době jedna z dosud žijících Lidických dětí.

Usazování sochy do žulového soklu.

Dílo je hotovo!  Sochař Hampl u sousoší vzpomíná na svoji zesnulou Marii:  "Jsem rád, že jsem mohl splnit slib, co jsme si dali!"