Otevřený dopis paní Janě Časnochové – Vrzalové mluvčí ÚV ČSBS
 
    Paní Časnochová – Vrzalová,
    v posledním čísle Národního osvobození (č.14/2014 ) byl  uveřejněn Váš názor na instalování římskokatolické modly Panny Marie s přízviskem Lidická na základech kostela sv. Martina na Pietním území Lidic. Ponechávám stranou  formu Vašeho článku , který se tváří jako osobní vyznání , a budu se věnovat jeho obsahu  a způsobu, kterým jste jej již před uveřejněním v NO prezentovala jako tisková mluvčí ÚV ČSBS  na webových stránkách Památníku Lidice (PL) bez možnosti na něj reagovat a na zpravodajském webu ČeskéNovinky.eu , kde nebyl komentář   jednoho oponenta administrátorem či spravovatelem webu   ani zařazen. Administrátor má právo na vyjmutí či nezařazení textů, které jsou vulgární, rasistické, štvavé atd. ale nesmí omezovat  právo na  svobodu slova a případnému nátlaku v tomto směru nevyhovět,  zvláště je-li pod článkem možnost vkládat komentář.

    Faktickým a účelovým  cílem Vašeho textu byl útok na jakousi , Vám údajně  neznámou skupinu kverulantů, kteří nepochopili význam  tohoto aktu a jsou  politováníhodní. Vy je však  znáte, některé z nich i osobně.

    Je také  nestandardní, že Váš článek na webu PL je zařazen mezi 2 strany depeše kardinála Dominka Duky vloženou zástupcem Arcibiskupství pražského  do nitra oltáře jako vzkaz pro příští generace několik dní  před pietní vzpomínkou bez přítomnosti zástupce  Ministerstva kultury, bez přítomnosti zástupců obce Lidice a zejména bez přítomnosti  přeživších lidických žen a dětí, jejichž přízvisko Panna Marie nese. O obsahu depeše, které se bezprostředně týká minulosti těch, kteří tragédii přežili, ale také jejich potomků, nevěděl nikdo z nich,  ani starostka obce a vnučka jedné z lidických žen. S obsahem depeše se mohli lidičtí seznámit pouze na webových stránkách, a to  až po jejím uložení do oltáře a jejím zakrytí  kamennou deskou. Jakousi zprávu tam dle fotografií  uvedených na webu PL  vložil i sám autor předlohy keramické podoby Panny Marie, pan Zdirad Čech. Je možné a i pravděpodobné, že je tato zpráva totožná s textem, který pan Zdirad Čech zaslal předsedovi Občanského sdružení Lidice , panu Antonínu Nešporovi a která je zveřejněna ve Zpravodaji OSL (www.lidice.cz) v příspěvku „Jak asi bude vypadat“ ze dne 29.5.2014.  Jak je možné po přečtení tohoto textu konstatovat , nebylo vůbec záměrem autora obrazu (předlohy ke keramickému ztvárnění Panny Marie), kterou nazval kardinál D. Duka Lidickou a též matkou lidických dětí , symbolizovat její  prázdnou náručí  utrpení lidických matek. Přízvisko Lidická jí z tohoto hlediska patřit nemůže. Dále se v tomto fanatickém textu dočteme, že noc z 9.6. na 10.6.1942, ve které bylo zavražděno dalších 172 lidických mužů ,  autor považuje za zázračnou, slavnou a velkolepou  ale pouze z hlediska mučednictví P. Josefa Štemberky, který dle autora  nebyl lidickým občanem.  Kde se toto tvrzení vzalo, když páter Štemberka žil a sloužil v Lidicích 33 let a jako nelidický občan by byl zcela jistě z obce vyveden  jako všichni ostatní, kteří měli domovský list jiné obce.

    Pan kardinál D. Duka ve své depeši budoucím generacím tvrdí, že P.Štemberka vyzpovídal před jejich popravou všechny lidické muže a smířil je se smrtí.  O tom není a nemůže ani být žádný doklad a ani to není pravděpodobné vzhledem ke svědectví terezínských vězňů, kteří pohřbívali jejich ostatky nesoucí znaky mučení, ke skutečnosti, že mnozí z mužů, jak bylo v zdejší průmyslové  oblasti časté, nevěřící,  a též vzhledem  ke svědectví , že sám P.Štemberka byl  zbit a zkopán již před kostelem sv. Martina.  Také není dosud objasněno, kdo jej údajně varoval 9.6. 1942 před návratem do Lidic. Mohl to být i jeho přítel, pplk. četnictva v Kladně  Josef Vít, který s ním a dalšími 2 přáteli hrával na faře karty. Ten byl jako velitel kladenského četnictva informován o chystané zločinecké akci v Lidicích. Josef  Vít se na počátku německé okupace přihlásil k německé národnosti a změnil si jméno na Joseph Witt. Po válce byl dle některých zdrojů lynčován, dle jiných spáchal sebevraždu.

    Jistě má církev římskokatolická právo na uctívání svých mučedníků a hrdinů, ale Pietní území je Národní kulturní památkou a místem historickým, kam žádná nepodložená tvrzení,  byť s nejlepšími úmysly vedená, nepatří a patřit nesmí. Historii nelze kroutit podle účelu,  přání a politických důvodů  jakékoliv strany. O zachování historické pravdy má pečovat  především Ministerstvo kultury  prostřednictvím  ředitele PL.

    Webová stránka PL , kde je Váš příspěvek uveden, byla naposledy aktualizována dne 4.června 2014, tedy  10 dní před pietní vzpomínkou. Přesto z Vašeho článku vyplývá, že jste jej psala až po ní. Mohlo by to být pokládáno za malichernost, kdyby…
... kdyby  tuto akci od počátku neprovázely  samozvané, autoritářské a politické zájmy, které ignorovaly názor těch, kterých Pietní území duchovně je a vždy bude – lidických přeživších a jejich potomků.
    Podpisy na souhlasné listině byly předsedou ZO ČSBS Lidice  obstarány  způsobem, který nese znaky podvodu a především až po té, kdy byly již učiněny nezvratné kroky k tomu, aby oltář s keramickou podobou Panny Marie tzv. Lidické na místě nacisty  zničeného kostela zasvěceného od pradávna sv. Martinovi byl instalován.
    Na tomto činu nese hlavní vinu zejména ÚV ČSBS, resp. jeho předseda pan Jaroslav Vodička, který toto nejenže připustil, ale dokonce sám vyzval představitele římskokatolické církve kardinála Dominika Duku již před dvěma roky k blahoslavení  lidického faráře P. Josefa Štemberky bez ohledu na historicky dokazatelné zásluhy tohoto člověka, který byl lidickým občanem  jako dalších 172 mužů,  mezi kterými byly i děti od 15 let!
    Zásluhy pana P. Josefa Štemberky jsou odvozovány od románového zpracování lidické tragédie Františka Křeliny, nikoliv od prokazatelných faktů. Toto je zcela v rozporu se stanovami ČSBS, Hlava II. čl. 3 a 4.

    Kam nyní  směřuje  ÚV ČSBS, když již v květnu t.r. uveřejnil bez komentáře rozsáhlý článek Petra Říhy o Mariánském sloupu?  Adoruje ÚV ČSBS  tři sta let trvající porobu českého národa a protestantských církví habsburskou monarchií a církví  římskokatolickou? Jaké ideologii  je tato tzv.  apolitická organizace nyní poplatná?

    Paní Časnochová, ve svém článku zmiňujete jakousi neurčitou skupinu lidí, kteří se pro Vás nepochopitelně vzbouřili proti instalování ikony římskokatolické církve na Pietním území v Lidicích. Vy ale velmi dobře víte, kdo tuto skupinu představuje. Je to syn jediné přeživší ženy z Horákova rodu, synovec  skutečného lidického hrdiny , majora Josefa Horáka – letce u RAF , pan Antonín Nešpor, předseda Občanského sdružení Lidice, jsou to členové tohoto sdružení a jsou to také 2 ze tří dosud žijících lidických žen, které přežily útrapy koncentračního tábora a které mají dosud sílu se vzepřít tomuto politickému násilí. Svůj postoj sdělily Ministerstvu kultury, ale neměly již možnost cokoliv ovlivnit, vše bylo utajováno a  lze to dokázat.

    Stydím se  jako Češka a snacha jedné z lidických žen, že dvěma lidickým mužům, kterým bylo v r. 1939 pouhých 24 let,  když odešli bojovat za svobodu naší (i Vaší) vlasti  do Anglie, nebyla nikdy v Lidicích vzdána patřičná pocta. Pět a půl roku(!), dnes a denně nasazovali své mladé životy za existenci naší země a budoucí generace. Co je platné, že 2 ulice v nové obci nesou od pádu minulého režimu jejich jména ( původní se totiž již politicky nehodila), když o osobní  odvaze a vojenské cti lidických rodáků  se návštěvník Pietního území a muzea téměř nic nedoví? Tito dva mladí muži odešli vědomě bojovat proti nacistickému Německu.

    Kde  je v muzeu „depeše“ se vzkazem dalším  generacím,  kdo se  zasloužil o jejich životy a svobodu?   Je to hanbou nejen   ředitele Památníku Lidice, Ministerstva kultury, předsedy ZO ČSBS v Lidicích , ale především ÚV ČSBS, jehož jste tiskovou mluvčí a která jste tento účelový článek zřejmě na politickou objednávku napsala.
 
    Ing. Marcela Kalibová, tisková mluvčí Občanského sdružení Lidice

    V Lidicích 18.července 2014




    Lidické ženy - každý na ně vzpomene, když se řekne Lidice. Ale s jejich názorem už dnes "oficiality" jaksi nepočítají.
    V koncentračním táboře ještě víru Lidické ženy neztratily, jak píše paní Časnochová ve své stati - že jí tato argumentace zarazila. Ztráta iluzí přišla až když se vrátily ženy "domů".  Pokud to ještě po tolika letech někomu nedochází, tak v lágru víra v návrat domů a shledání se svými blízkými držela ženy při životě. Nevím, kdo by mohl argumentovat, že v lágru víru ztratily.
    Kdyby tomu tak bylo, pak by se jich většina vůbec nedožila konce války.  Když se vrátily Lidické ženy do osvobozené vlasti, tak nenašly ani rodnou ves, ani muže, ale hlavně se valná většina matek nedočkala návratu svých dětí. To byla ta chvíle, kdy přestaly věřit všem těm, ke kterým se ještě v lágru možná den co den modlily.
    Zda-li toto není pravda, pak mi moje maminka s babičkou a další ženy, celý život o tomto obratu v myšlení  žen jen lhaly. K tomuto,  pro nezasvěcené možná příliš tvrdému vyjádření, mne inspiroval zmíněný článek  "O Panně Marii Lidické aneb A přece nejsem bezvěrec" ale také pohled do tváří dnes již nežijících Lidických žen.
 
    Uvažme je-li čestné a důstojné jednání, počkat až téměř všechny Lidické ženy "odejdou" a pak už nebrat zřetel na jejich názory, které se snažíme my, potomci a pozůstalí uchovat.
    Pokud se vyjádřila paní Časnochová jménem svazu bojovníků jako jeho mluvčí, pak ale nerespektuje ty, které by zastupovala, kdyby ještě žily. Předpokládám, že by svaz bojovníků, měl i nadále respektovat názory politických vězenkyň, kterými navrátivší se Lidické ženy do jedné byly. Jinak jde o neúctu k již nežijícím.
    V provolání se dále píše: "Věřím totiž v lidství, v sílu myšlenky." Jenom že v tom samém článku svoje vlastní víry popírá, když nevěří v sílu myšlenek Lidických žen, které docela lidsky přestaly věřit, což je fakt.
    Je také fakt, že ta síla vydržela plných 57 let. Téměř přesně do té doby, než všechny matky, které přišly o své děti, umřely.
 
    V červnovém čísle zpravodaje ČSBS Kladno a Slaný, píše předseda ZO ČSBS Kladno, pan Petr Hroník: "Když zemřela naše předsedkyně ÚV Anděla Dvořáková, tak na mnoha akcích hovořil současný předseda ÚV o tom, jak nám bude Andělka chybět, a že nikdo nemůže být jako ona. Já však říkám, předsedo, je více než žádoucí, aby jsi byl jako ona!"
    Provolání pana Hroníka ale není nepoužitelné i jinde.  Parafráze pro tento případ by vypadala následovně:
    "Paní tisková mluvčí ČSBS, je žádoucí abyste se vyjadřovala jako Vaše předchůdkyně!".


Zdošlé pošty a v reakci na několikanásobné opakování inkriminovaného článku v různých médiích, připravil Antonín Nešpor, foto archiv OSL.