Bratřím, kteří se nedožili.

     Tak zní hlavní nápis na pomníku padlým v I. světové válce, který byl v neděli 19. října slavnostně odhalen ve Hřebči, v parku nad ordinací (jak jsem slyšel, že se to místo jmenuje).

     Secesní pomník, výška přes 3 metry, tvořen členitým podstavcem s černými nápisovými deskami se zlatým písmem. Na podstavci reliéf skal, mezi nimi vyrůstající smuteční strom a za ním zapadající slunce, to vše v barvách. Byl vystavěn padlým ve válce, které se tenkrát říkalo „Velká“.   Tak pomník vypadal při jeho první instalaci hned vedle restaurace u Čtrnáctých.

     Pomník však na tomto místě nezůstal. Byl přesunut za křižovatku výše do parku nad ordinací. Ale ani zde nevydržel, postupně zarůstal vegetací a v roce 2009 byl definitivně i z tohoto místa odstraněn a skončil před hřbitovní branou. Moudrým rozhodnutím byl však letos opraven a navrácen zpět na místo nad ordinací.

     Do války bylo ze Hřebče povoláno 116 vojínů. Hned na začátku seznamu čteme jména Anděl Stanislav, Anděl Florián, Anděl Otakar. První z rodiny válku nepřežil. Jeho jméno uvozuje řadu 23 jmen. „Bratřím, kteří se nedožili“, jak je vytesáno v záhlaví nápisových desek.  Na pomníku jsou opraveny nápisy. Desky původně černé, jsou dnes bez barvy pískovcové, také všechny ostatní barvy zmizely.  Z původně kolorovaného reliéfu se skalami sluncem a smutečním stromem zbyl jen reliéf vytesaný do pískovce. Zdá se, že restaurace pomníku ještě není dokončena ale asi to tak zůstane už napořád.

     V neděli 19. října se ve Hřebči sešlo na dvě stovky obyvatel. Přišli se podívat na znovu odhalení pomníku. Pietní slavnost se vydařila, jak počasím, tak programem. Po stranách pomníku stáli čestnou stráž Sokolové a vojíni v dobových uniformách. Ještě před závěrečnou salvou z pušek zazněl odkaz těch padlých. V němž se m.j. praví:

"Jsme rádi, že Hřebeč vzkvétá a že dnes nemusí odcházet občané této vesnice do války.
Přejeme Vám aby to tak zůstalo napořád, abyste nemuseli stavět další pomníky
se jmény svých spoluobčanů.
Ať zůstaneme navěky Ti poslední, kteří položili životy ve válce!"

 
    Pietní akt byl zakončen hymnou.
 

*  *  *
 
    Přátelé si ještě dlouho po skončení obřadu povídali, ti starší vyprávěli a mladší poslouchali. Přes svůj věk jsem byl mezi všemi ten mladší. Když jsem se zeptal organizátorů, jak pomník ze hřbitova do obce dostali, tak jsem se dozvěděl, že stačilo naznačit pamětníkům, že by to šlo ho do obce vrátit a najednou to všichni chtěli. Pochopili, že ti padlí mají hroby rozesety po celé Evropě, ale ve Hřebči jen kenotaf se jmény a ten do obce patří. Stejně jako je mají v okolních vesnicích uprostřed - na návsích, v Makotřasech, v Bělokách, v Buštěhrradě, v Hnidousech, ve Středoklukách, ve Stehelčevsi a dalších a dalších.  Z každé vesnice někdo v I. světové někdo padl a je pohřben v cizině.

    Teprve nyní jsem si uvědomil, že u nás v Lidicích nám takoví pamětníci prostě chyběli, že jsme přišli o celou jednu původní generaci, se kterou jsme se my, po válce narození, už nikdy ani potkat nemohli. Neměl nám tedy kdo předat tu informaci o jménech padlých a pomník se jmény tu není. Na Pietním území vypálených Lidic je sice vyznačeno místo, kde stával, ale jejich jména tu nejsou. A přestože si každoročně na ně vzpomeneme, tak se na ty naše padlé postupně zapomíná.  Víme že padli ale jejich jména nikde vytesána nejsou. 

    Snad se také dočkáme chvíle, kdy pomník Lidickým padlým ve Velké válce odhalíme někde uprostřed naší obce. Bylo by to vůči jejich památce správné a záleží jen na nás, dnešních obyvatelích Lidic, zda a jak brzy se začnou sekat jména do kamene  a kdy pomník našim lidickým, padlým před sto lety, odhalíme.
 
  


Pro zpravodaj připravil  Antonín Nešpor, foto z odhalení pomníku a z rekonstrukce bitvy u Zborova v Kačici v roce 2007 autor.