Paní Milena Městecká žije v Praze a žádné příbuzenské vazby v Lidicích nemá. Před několika lety ji zaujal příběh paní Anny Nešporové, roz. Horákové a rozhodla se na její počest projít cestu dlouhou téměř 450 km, kterou se paní Nešporová spolu s dalšími 4 ženami navracela do své vlasti. Byl to pochod smrti, i když s rychle postupující východní frontou je dozorci SS po několika dnech pochodu opustili , musely se skrývat před hloubkovými nálety, nevěděly, zda se nepohybují v zaminovaném prostoru….. Šly v dřevácích neznámou krajinou, spaly bez přístřeší, nedostatečně oblečeny. Byla-li možnost , kousek se svezly. Byly však na těžké podmínky zvyklé. Snad proto a také díky šťastným okolnostem se jim podařilo dojít do cíle. Tento čtrnáctidenní pochod z Ravensbrücku do Nového Boru absolvovala paní Milena letos již popáté. Při svém putování se snaží přiblížit podmínkám těchto žen alespoň tím, že spí pod širým nebem, ale jak sama říká, není možné prožít to, co museli vydržet lidé vracející se z koncentračních táborů.
Jednou v lidické Oáze vyprávěla o tomto svém pochodu. Někteří přítomní
posluchači vznesli požadavek dovědět se o pochodech ostatních lidických
žen. Bohužel je zatím znám jen zápis o pochodu 63 Češek, z nichž bylo 46
lidických žen a zápis z návratu paní Jiřiny Vachtrové, roz.
Zbrojkové, která se vracela se skupinou dalších lidických žen přes
Moravskou Ostravu. O návratu ostatních 94 žen nejsou zatím
žádné informace, snad by se mohly nalézt v jejich pozůstalosti, ale to
je otázka zájmu a spolupráce s jejich potomky.
Letošnímu prvnímu ročníku pochodu z Ravensbrücku do Schwerinu předcházela Milenina dlouhá a pečlivá příprava - studovala mapy , aby se co nejvíce přiblížila místům, které tato skupina lidických žen prošla. Krajina a komunikace se za 70 let změnily, cesty jsou plné pomníků zabitých a zahynulých vězňů na pochodech smrti. Z fotografie, která zachytila tuto skupinu žen, se snažila za pomoci tří účastnic přiřadit k zaznamenaným jménům jejich tváře. Prostudovala též archiv, který potvrdil počet a jména všech 46 žen, které se vrátily do své vlasti přes hraniční přechod v Cínovci. Zde se některé z nich poprvé dověděly děsivou pravdu o osudu svých domovů a blízkých – obec byla srovnána se zemí, muži zastřeleni již 10.června 1942 a děti jsou nezvěstné.
Je pro nás zklamáním , že úsilí a práce paní Městecké, kterou vynaložila na zrekonstruování pochodu 46 lidických žen, nedošly žádné odezvy. Z lidických potomků se 1.ročníku pochodu Ravensbrück - Schwerin zúčastnily v poslední etapě jen 3 vnučky jedné z lidických žen a jejich kamarádka. Celý pochod čítal 130 km a byl rozvržen na 4 dny.
