I přes Cínovec se vracely transporty smrti. Cínovec se také stal místem posledních bojů s fanatickými nacisty.
Koncem války se přes
příhraniční oblasti Krušných hor vracely domů do osvobozené vlasti skupiny
vězňů z koncentračních táborů.
Byl první červen roku
1945, kdy k prastarému „Hraničnímu buku“, který od pradávna označoval česko-německý
přechod, přišli vojáci z Kladenské posádky společně s legionáři,
přivítat Lidické ženy, vracející se z koncentračního tábora Ravensbrück.
Pod vztyčenou československou vlajkou tehdy zazněla naše hymna.
Jaké to tenkrát na Cínovci
bylo, vyprávěla letos v poslední květnové neděli, paní Miloslava Kalibová.
Na stejné místo, téměř přesně po 70 letech přijela s delegací z Lidic také
paní Milada Cábová a jedno z Lidických dětí - paní Věra Čepelová.
Na závěr oficiálních projevů byla přečtena jména 46 Lidických žen, které
se přes Cínovec vracely domů.
|
Po položení květin k oběma pomníčkům a pietních projevech zazněly Česká a Americká hymna a na počest amerických letců vojenská večerka.
Po skončení pietního aktu na Cínovci, při zpáteční cestě, navštívila naše delegace v okolí celkem tři ulice pojmenované po Lidicích a to v Dubí v Teplicích a v Košťanech. Právě zde, na začátku Lidické ulice mají košťanští od války vztyčený Lidický kříž s trnovou korunou. Na kameni pod ním je vytesán nápis "Lidice 10. června 1942". Přestože je zde kříž od léta 1945, přítomné ženy o něm nevěděly.
On o něm určitě dříve
někdo z Lidic věděl, ale ta povědomost jaksi přívalem méně potřebných informací,
kamsi zapadla.