Vážený bratře patriarcho,
vážená sestro farářko, vážený bratře kazateli Martine, vážený pane
starosto Dvořáku, vážený pane doktore Jindro, sestry a bratři, vážení
hosté.
Když jsem si poprvé
před několika léty uvědomil, že letos tomu bude 600 let co byl v
Kostnici upálen Mistr Jan Hus, vzpomněl jsem si na to, jak jsem jako malý
chlapec chodil v tento den s lampiónem v průvodu dětí. V oknech domů byly
vystaveny Husovy obrázky, které osvětlovaly plápolající svíčky. Průvod
došel za obec k vysoké připravené hranici , která byla po slavnostním projevu
zapálena . Byly to nezapomenutelné okamžiky.
Později ve škole jsme
se o něm i učili. Vždy nám byl připomínám jako vzor ušlechtilého člověka,
který byl ochoten za pravdu i zemřít. Určitě nás tehdy ovlivnily i filmy
Otakara Vávry. V dospělosti jsem s přáteli navštívil Kostnici, kde jsme
se s hlubokou úctou Janu Husovi symbolicky poklonili. Jméno Jana Husa se
stalo i symbolem našeho boje za národní osvobození.
Jeho jméno
nesl i "První střelecký pluk" , našich ruských legionářů, který
vznikl ze slavné průzkumné jednotky "Česká družina" v únoru roku
1916.
Partyzánská brigáda "Jan Hus" byla jednou
z neaktivnějších partyzánských skupin, které v období druhé světové války
působily v Protektorátu Čechy a Morava.
Podle vyprávění pamětníků a historika dr. Jindry, patřily oslavy
Mistra Jana Husa k pravidelné činnosti místních Čechů před 2. sv. válkou.
Byl to jeden ze základních
svátků české menšiny.
Nositelkou husitských
tradic v Novém Boru byla česká škola, která pořádala na českém hřišti Dělnické
tělovýchovné jednoty u nádraží pietní vzpomínku na Jana Husa, která byla
zakončena zapálením hranice při které se pěla dnes již téměř
neznámá píseň : "Na břehu Rýna hranice vzplála, na ní umírá dálné vlasti
syn...,"
Zajímavé je, že si na Jana Husa vzpomněl, několik hodin před smrtí, i vůdce Rumburské vzpoury Stanko Vodička. Napsal: "Hájil jsem vždy pravdu jako náš mučedník Hus a jsem odsouzen k smrti zastřelením , chtěl jsem dobro trpících bratří a své vlasti…. Od svého mládí jsem byl zanícen pro věc pravdy, svobody a demokracie. Uvidíte , že moje idea přeci jen zvítězí…"
Dovolte mi, abych na
závěr poděkoval bratru patriarchovi Církve československé husitské Tomáši
Buttovi, že dal svolení k odhalení této krásné sochy v našem městě.
Dále mi dovolte, abych poděkoval za ochotu a vstřícnost řediteli sochařské
školy v Hořicích panu Ing. Josefu Moravcovi, mladému výtvarníkovi Michalu
Drobkovi za jeho dílo. Na závěr pak chci poděkovat sestře farářce
Elišce Raymanové a bratru kazateli Martinu Stárkovi za neocenitelnou pomoc
při realizaci tohoto díla.
Panu Drobkovi se podařilo
vyjádřit fyzické utrpení Mistra Jana Husa. Ve výrazu jeho tváře však vidíme,
že nebyl zlomen psychicky a že nezradil své přesvědčení ani věřící, kterým
kázal.
Děkuji za pozornost.
Hranice vzplála ...
|
Hranice vzplála tam
na břehu Rýna,
na ní umírá dálné vlasti syn. A vůkol něho kacíře proklíná temnoty vášeň velebíc svůj čin, A vy se ptáte: kdo v těch plamenech? - Toť Mistr Jan - toť nejslavnější Čech! Však již povstává s Žižkou národ český, ve hněvu svatém zvedá rameno… V křižáků mračna metá žhavé blesky až skloní Říma hrdé temeno! A v těchto české síly plamenech žije nám Hus ku věčné slávě Čech! Zlomena hrůza staré světovlády, hranice zhasla, kletba ztrnula; — dobouřil na vždy dusot dragonády, noc věků mizí, — zoře vzplanula! A pro tu zoři umřel’s v plamenech náš Jene velký, chloubo Čechů všech! |
|
Fotografie z odhalení sochy Mistra Jana
Husa
https://picasaweb.google.com/lh/sredir?uname=111753626434012417018&target=ALBUM&id=6164795116729620881&authkey=Gv1sRgCK-a94uMgaPNeg&feat=email