Hned následující úterý po odhalení pomníčků
na Cínovci, viz:
http://www.lidice.cz/kultura_sport/udalosti/20150601%20Pomn%ED%E8ky%20na%20C%EDnovci.html
jsme odejeli instalovat výstavu hrušňové sbírky do Nasavrckého zámku.
Hrušňovou sbírku doplňovala v dalším samostatném
sále výstava kreseb, rytin, maleb a skulptur, vytvořených na stejné téma
žáky místních škol.
Velmi nás zájem dětí překvapil, protože vytvořit
na osmdesát zdařilých objektů. Žáci od druhé třídy, to chce už vážný zájem
nejen dětí, ale i jejich učitelů. Je fakt, že na to měli čas od loňského
podzimu, kdy si sami vysadili před školou dceřinou hrušeň od té naší památné
Lidické. http://www.lidice.cz/kultura_sport/udalosti/20141025%20Op%ECt%20se%20vyda%F8ila%20akce%20po%F8%E1dan%E1%20OSL.html
Není třeba jakkoliv komentovat dětské představy,
jak by si samy představovaly „báječný den památné lidické hrušně“. Dětské
texty, které si s chutí návštěvníci výstavy přečetli, nám možná jednou
přijdou vhod, pokud dojdou síly členům našeho sdružení.
Tak jsou emotivní a podnětné!
S instalací pomohli další členky OSL, paní Marcela Kalibová i naše aktivistka, Milena Městecká. Je fakt, že už 13 výstav sbírky nás naučily expozici vytvořit velmi rychle, jenomže exponátů sbírky přibývá. Dnešní stav čítá 57.
Vernisáž proběhla hned následující den po instalaci za přítomnosti učitelů a žáků a veřejnosti Nasavrk. Čas na zahájení si udělal i pan starosta Mgr. Milan Chvojka, paní učitelky ze Základní školy a velké poděkování za podporu našemu snažení patří také ing. Janu Rýdlovi - čestnému občanu Lidic. Specielní poděkování patří pak zaměstnancům OÚ Nasavrky, paní Veronice Musilové a
V následných dnech až do 20. června se přišlo shlédnout výstavu velké množství návštěvníků muzea. Ještě v neděli 21. června, kdy jsme přijeli výstavu sejmout, se přišli podívat další turisté, a tak byli zklamáni, když jsem jim před dveřmi zámku sdělil, že výstava skončila už včera.
Jak jsem psal na podzim loňského roku, další akce
sdružení se vydařila. A jak zní nadpis tohoto článku, sbírka už je zase
v depozitáři. Budeme se těšit na příští shledání s přáteli z Nasavrk.
Dnes bych vyprávěti chtěla o minulosti své, ačkoli radosti nenaplněné. Jsem jen hrušeň obyčejná, taková, jakých na světě stovky musí býti, ale i přesto s osudem smutným nyní musím hovořiti. To smutná historie byla, v čase, kde jsem museti žila, a proto teď musím upozorniti, kde poslouchati chce, ať ústa svá ráčí zavříti. Takové krásné ráno bylo, kdy i to zlobivé dítě spalo, i v tento klidný čas vše změniti se muselo v ten ráz. Mnoho nacistů všude se objevilo, ženy a muže hned rozdělilo, i mě zničiti chtělo, však zbylo mi mé živé tělo. I přesto, že jsem tak znetvořená, nezahynula jsem celá. Však koukati jsem musela, jak žena s mužem loučiti se chtěla, jak honem pryč odvezena byla. Ten pohled na vesnici celou, i s tou dřevěnou boudou na popel shořelou, přáti bych nikomu nechtěla. Stejně tak viděti kulku, co do srdce muže letěla. Dnes, po tolika letech, nic víc bych nechtěla, než viděti zas jak žena u plotny se potila, slyšeti, jak muzika z hospody se linula, jak děti do školy choditi musely, jak muži pracovati chtěli. To je den můj vysněný, to na světě jediný, co krásného bylo než vojsko Hitlerovo, atentát na zrůdu nám přisouditi muselo. Jan Vaníček - ZŠ Nasavrky
|
|