„Posel naděje“ v jižním Welsu, aneb srdečný pozdrav z Cwmgieddu. 

    V sobotu 27. června se sešli obyvatelé Cwmgieddu a blízkého okolí před bývalým řeznictvím pana Eddieho Thomase - protagonisty filmu Humpeyho Jenningse, „Ztichlá Ves“. Spojitost mezi Lidicemi a Cwmgieddem a informace o filmu můžete najít zde.

    Naproti jmenovaného obchůdku jsme společně slavnostně odhalili vysazenou dceřinou hrušeň z Lidic. Je to již osmým vysazeným štěpem v rámci projektu Občanského sdružení Lidice nazvaného „Posel naděje“, avšak je prvním vysazeným mimo hranice republiky.

    Uvítací projev přednesl pan John Owens, hospodář společnosti Ystradgynlais District Heritage and Language Society (Společnost pro kulturní a jazykové dědictví oblasti Ystradgynlais). O spojitosti Lidic a Cwmgieddu promluvil pan Arwel Michael, předseda zmíněného spolku. Mým úkolem pak bylo připomenout poselství Lidické hrušně a předem vysazenou hrušničku odhalit.

    O významu přátelství promluvil ke shromážděným pan Huw Williams, člen rady okresu Powys a závěrečnou řečí ukončil slavnostní odhalení pan Aneirin Davies, předseda zastupitelstva města Ystradgynlais.

    Počasí shromáždění přálo. Sešlo se přes padesát dospělých, mezi nimiž byli i někteří účinkující z filmu „Ztichlá Ves“, jako například paní Anita Herbert a sestry Megan Alexander a Cynthia Mullen. Pan Arwel Michael v tomto filmu také účinkoval - tenkrát ovšem jako malé dítě.

    Po čtrnácti letech jsem měla to potěšení setkat se znovu i s bývalým ředitelem školy v Cynlais, panem Ogwyn Phillips a jeho tehdejší zástupkyní paní Jennifer Davies.
    Protože jejich původní škola byla mezitím uzavřena, krásnou mozaiku na téma Lidic a Cwmgieddu kterou před lety (v roce 2002), vytvořili její žáci, byla za přispění Spolku kulturního a jazykového dědictví přesunuta do vstupní haly Hornického kulturního centra Ystradgynlais.

    A právě tam jsme si šli všichni popovídat po skončení ceremonie u vysazené hrušně.
    Zároveň jsme shlédli film „Ztichlá Ves“, při kterém si přítomní zdejší obyvatelé připomínají osud Lidic, a zároveň vzpomínají na své předky a také léta mládí.
Při záběrech, kdy film imituje vyhlazení Lidic, nastalo v sále hrobové ticho a ne jedna tvář se zalila slzami. I po 73 letech je tento film stále aktuální a velice působivý.

    Následně jsem osobně promluvila se všemi přítomnými a předala komemorativní kartičky se současnou fotografií Lidické hrušně.
    Mimo pozdravů od členů Občanského sdružení Lidice jsem také předala Spolku kulturního a jazykového dědictví dvě knihy o Lidicích od Ed. Stehlíka, dále pohlednice Lidické hrušně a DVD „Kdybych byla chlapcem, nepřežila bych“, vše v angličtině.

    Jmenovaný spolek se mimo jiné zasloužil o umístění pěti pamětních informačních tabulí v okolí Cwmgieddu, popisujících místní historii. Jedna z nich, jenž vysvětluje spojitost Lidic s jižním Welsem, je postavena hned vedle nově vysazené hrušničky.

     Je velmi potěšující, jak se lidé z Cwmgieddu a okolí starají o uchování historie Lidic, jejich neutuchající zájem o toto téma a soucit s přeživšími tragedie. Ode všech se mi dostalo velice vřelého přijetí, byla pro mne čest se zúčastnit tak významného mezinárodního setkání s
neuvěřitelně milými a obětavými lidmi. Byla jsem pověřena vyřízením jejich vřelých pozdravů všem Lidickým občanům a tak také činím.
V jižním Welsu, v obci zvané Cwmgiedd a jejím okolí, máme mnoho přátel a příznivců.

    Specielně bych chtěla poděkovat panu Arwelovi a jeho manželce Pat s rodinou, dále jejich přátelům Bethan a Darellovi, a to za pomoc při převozu a výsadbě hrušně a za zajištění pohodlného ubytování.
 

Pavla Nešpor Bellisová
členka Občanského sdružení Lidice
 
P.S. Hrušeň do Cwmgieddu přivezli manželé Arwel a Pat Michaelovi. Hned druhý den po příjezdu z ČR jí vysadili pánové Arwel Michael, John Owens a Huw Williams. Bylo to 1. června a lilo jako z konve, přesto je na fotografiích vidět, že jsou šťastni, že mají hrušeň zasazenou a že ten transport z kontinentu přežila.
 
 
    Ještě pro zajímavost: jméno Cwmgiedd je složeno z Cwm - údolí a giedd - divoký. Slovo divoký se vztahuje k říčce co tudy protéká. Když přijdou bouřky, tak se voda valí z hor tak rychle, že doslova vyhazuje balvany nad hladinu do vzduchu, kde o sebe tlučou a vydávají dunivý zvuk. V noci jsou pak vidět jiskry nad řekou, jak do sebe ty kameny narážejí.
    Takže by se název obce dal přelozit také jako udolí divoké řeky.

Pozn. redakce: Dovětek k letitému přátelství mezi občany Lidic a Cwmgieddu. Ještě v době starostování pana Václava Zelenky (tak kolem roku 2000), mu byl předán jako výraz úcty dar občanů z této Welšské obce.  Ten obrázek dodnes visí na chodbě Obecního Úřadu v Lidicích a naše matrikářka, paní Holubová, jej všem zájemcům jistě ráda ukáže.

Pro Zpravodaj sestavil z došlé pošty Antonín Nešpor  Foto archiv autorky.