„Voda je živel, který rozebírá veškerou hmotu v krajině a postupně  ji odnáší a ukládá až v moři.“ Tak nám vysvětloval pojem vodní eroze pan učitel Suda v hodinách biologie, věnovaných geologii, na základní devítileté škole v Buštěhradě.

    Samozřejmě, že si takovou erozi představuje každý po svém. Měl jsem ji však možnost několikrát vidět na vlastní oči.

    Třeba v roce 1997 když jsem byl pomáhat s terénním vozem Lada Niva v "povodňovém pekle" v obcích kolem horního toku Opavice. Holčovice Hynčice, Albrechtice i v Opavici voda vzala kde co a odnesla do nenávratna.
    Úkol byl tehdy jasný. Zajistit zásobování základními potravinami obyvatele odříznutých obcí. Byla místa, kam se dalo zajet jen terénním vozem, přes kopce a rozvodněné přítoky Opavice, stékající do údolí.  Deset dní trvalo, než vojsko vystavělo přemostění stržených mostů a stav komunikací byl alespoň nouzově obnoven. Po tu dobu jezdila Niva od rána do večera.
    Ale o tom někdy jindy.

    Avšak taková nevelká vodní eroze po dešti může i na zahrádce rodinného domu přinést zajímavá překvapení. Při rekonstrukci chodníčků kolem domu se najednou právě po vydatném dešti objevil pod odplavenou hlínou malý jasně červený bod. Malý tak, že by si ho bagrista ani nevšiml. Po ohledání toho střepu a okolí se z něj vyloupl zachovalý skleněný odznak z dob, kdy nové Lidice stály sotva z poloviny. Hned o kousek dál se našel jiný střep, ale tentokráte ze skloviny barvy modré, takzvaně polité mléčnou šedí - tak trochu do zelena.

    Starousedlíci, tehdy ještě děti, si možná vzpomenou na dobu, kdy se to odznaky jen hemžilo. Kdekdo dostal od vojáků procházejících Lidice odznáčky patřící k jejich zbrani. Určitě bych doma našel ještě palcáty a tank a psa od pohraničníků. Kdo do Lidic přijel uctít památku zavražděných obyvatel i vyhlazené vesnice, míval takové drobnosti ssebou a obdařoval jimi, hlavně děti, které jsme si tenkrát hrály převážně na ulicích.

    Ale co to bylo za odznaky vymačkané do skleněné hmoty, nějak si na ně nepamatuji? Odkud pocházely?

    V době, kdy se začaly stavět nové Lidice, po roce 1947, právě pro návštěvníky Lidic byla vyrobena "cihlia pro Lidice". Nevím kdo ty bukové přívěsky ve tvaru cihličky s nápisem LIDICE vlastně vymyslel a vyrobil. Přívěsky na trikolorové tkaničce se prodávaly v jednom z bílých domečků, stojících dodnes na Pietním území, kde byly postaveny hned po válce.
    Ta dřevěná cihlička stála tehdy celou jednu korunu československou a výnos z prodeje byl použit na podporu výstavby Lidic.
    V tom "bílém" obchůdku prodávala paní Ružena Petráková, později Krčková, právě takové a podobné suvenýry, včetně pohlednic, až do té doby, než bylo postaveno staré muzeum stojící od obchůdku východním směrem.

    Zde se také prodávaly skleněné odznaky s motivem Lidického kříže, dívčí hlavou a nápisem "Lidice budou žít!" nad nímž se probouzí slunce.

    Asi by se daly dohledat záznamy odkud tyto suvenýry pocházely. Snad z továrny na dřevěné hračky v Josefově Dole a ze sklárny ve Smržovce, nebo možná odjinud.
    Důležité ale je, že byly opět po více než šedesáti letech vyplaveny ze skrýše, původně snad ukryty co by "poklad", či jinak zapomenuty při dětských hrách v nových Lidicích.
 
    Odkaz skleněných odznáčků je však aktuální - stále připomíná lidickou historii.