První historické setkání synů Josefa Horáka a Josefa Stříbrného v Písku 9.6.2016
Spolek pro vybudování památníku Josefa Horáka a
Josefa Stříbrného inicioval po 68 letech ( 1948 – 2016) první setkání synů
dvou lidických občanů, letců bojujících od r. 1939 do konce války ve Francii
a hlavně v Anglii v československé skupině RAF.
Setkání proběhlo v Písku 9.6.2016, v
předvečer vzpomínky na lidickou tragédii. Vzpomínalo se , jak jinak, zejména
na tragické poválečné osudy obou lidických hrdinů.
Na setkání přijel z Anglie syn Josefa Horáka, též
Josef, rodinou dodnes zvaný Pepíček. Bohužel jeho maminka
a vdova po Josefu Horákovi se zúčastnit nemohla. Syn Josefa Stříbrného,
Pavel, se svou maminkou Radmilou přišel a byli jsme všichni
jejím charismatem okouzleni. Moudrá a veselá paní, která přes těžký
život neztratila humor, přívětivost a otevřenost.
Rodina Stříbrných se dvěma malými dětmi se do Písku, rodiště paní Radmily, uchýlila v r. 1953 , kdy byla vypovězena z pražského bytu. Josef Stříbrný byl po únoru 1948 uvězněn. Po 3 měsících byl ale na základě intervencí svých dvou tet z Lidic a své snoubenky Radmily propuštěn. Nadále byl nucen se živit manuálně, přestože byl vynikající odborník v letecké navigaci, nemohl tuto práci pro armádu nadále vykonávat.
Josef Horák, který se vrátil v srpnu 1945 do vlasti
se svou manželkou Winifred a dvěma malými chlapci Václavem a Josefem byl
po únoru 1948 z armády propuštěn a tak uprchl před vězením zpět do Anglie,
kde začal opět pracovat v RAF. Bohužel za tři čtvrtě roku tragicky zahynul
při leteckém něštěstí.
Na setkání padl dotaz od pana Pavla Stříbrného, jak říkají v Anglii
Pepíčkovi. Tedy není-li to pro Angličany nevyslovitelné. Ano, bylo to nevyslovitelné,
proto pan Josef Horák používá v Anglii své třetí, anglické křestní jméno
Michal. Jinak je křtěný Josef, Bohumil.
Jsou-li ještě dnes pochybnosti či nevraživost v myslích některých lidických dětí , že se „Josef Horák do vlasti vrátil s plnými kufry, britskou manželkou a dvěma malými dětmi“, jak bylo 3.6.2016 citováno v příloze Hospodářských novin místopředsedou OO ČSBS Lidice, nechť si uvědomí, že synové Josefa Horáka a jeho manželky Winifred dostali první jména česká – Václav a Josef. Paní Winifred, ačkoliv měla v Anglii rodinné zázemí, šla do neznámé země, kde neměla kam hlavu složit, protože domov jejího manžela v Lidicích už neexistoval. Přesto neváhala a následovala svého manžela, aby rod Horáků pokračoval. Česky se naučila a mluví česky dodnes. Z rodiny zbyla jen Josefova sestra Anna a ta rodinu svého bratra ubytovala v domě, který jí a babičce Kohlíčkové byl přidělen v Kročehlavech, jako náhradní ubytování.
Paní Radka Kysilková vzpomněla ihned po prvním setkání, jak po válce v Kročehlavech, kde Horákovi bydleli, chovala jednoho ze synků na klíně. Byl to Pepíček. Také vzpomínala na paní Winn, jak se učila česky a na její milou povahu.
Setkání se zúčastnila také nejstarší
a jedna ze dvou dosud žijících lidických žen , paní Miloslava Kalibová.
S paní Radkou Kysilkovou si měly o čem povídat. Po obědě, který začal přípitkem
a vzpomínkou na všechny, kteří se tohoto setkání nemohli zúčastnit, jsme
šli k pomníku účastníků II.světové války stojícího na travnaté ploše v
dolní části Palackého sadů, u břehu řeky Otavy. Mezi vyrytými jmény je
uvedeno i jméno Josefa Stříbrného.
Pomník letců z Písecka byl vztyčen 11. května
2006.
|
|
|
|
|
|
|
|