Zpráva o přivítání běžců štafety Terezín – Lidice – Ležáky
 

 
    Letošního štafetového běhu, který již 28 organizuje a vede pan Jan Rýdlo z Nasavrk, od r. 2013 čestný  občan  Lidic, se zúčastnila jen hrstka lidických obyvatel. V sobotu dne 25.6.2016 před půl desátou večer doběhli běžci z Terezína před OÚ Lidice, kde je přivítal místostarosta obce pan Tomáš Skála, rodina Nešporova a Kalibova. Oč méně vítajících, o to více bylo stuh. Pan Tomáš Skála navázal na štafetový kolík stuhu za Obecní úřad Lidice,  paní Pavla  Nešporová za Občanský  spolek  Lidice a pan Miroslav Kaliba za Spolek pro vybudování památníku J. Horáka a J. Stříbrného. 

    Noční běžecké  štafety k uctění památky  obětí nacistického teroru v Protektorátu Böhmen und Möhren   se letos   zúčastnilo 37 běžců. Nejstarším běžcem byl bývalý reprezentant Luděk Kocián,  kterému je 76 let.  Do Lidic přiběhli z Terezína a po krátkém odpočinku běželi do Prahy na Staroměstské náměstí k radnici a v noci do Ležáků, kde se ráno zúčastnili pietní vzpomínky na tuto vyvražděnou odbojovou obec.

    Ze všech obyvatel Ležáků přežily pouze   dvě  holčičky - sestry Jarmila a Marie  Šťulíkovy. Ostatní obyvatelé byli v Pardubickém zámečku (služebně gestapa) popraveni nebo zahynuli v koncentračních táborech.

   8.června t.r.   se konala v kladenské vědecké knihovně beseda s paní Martou Kottovou (roz. Lašovou) s názvem "Přežila jsem Osvětim".  Paní Marta Kottová byla jako 11 letá dívka  židovského původu v r. 1942 transportována se svými rodiči do Terezína, kde byl již od počátku prosince r. 1941 internován její o 6 let starší bratr Viktor. Onen Viktor Laš, který byl mezi 30 terezínskými vězni dovezen v červnu 1942 do Lidic k pohřbívání zmučených a zastřelených lidických  mužů. Jeho svědectví z r. 2004 poskytnuté  pro nadaci Survivors of the Shoah Visual History Foundation tak vyvrací   tvrzení  vycházející  z románového zpracování lidické tragédie Františka Křeliny „Každý své břímě“,   že lidičtí muži šli na popravu smířeni s Bohem a jako ovce díky lidickému  faráři Josefu Štemberkovi, a  také bohužel velmi připomíná  „obhajobu“   pachatelů lidického masakru před norimberským tribunálem. Josef Štemberka byl za své hrdinství, které nelze svědecky doložit,   vyznamenán in memoriam již dvěma vysokými státními vyznamenáními -  r. 1992  řádem  Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy a v r.2014 medailí  Za zásluhy I. stupně.
 
    Marta i Viktor přežili  útrapy  ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka, kam byli v r. 1944 z Terezína s oběma rodiči  transportováni. Rodiče zahynuli pravděpodobně ihned po příjezdu do Osvětimi, kde nad  židovskými  vězni vynášel ortel smrti  Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele. Z 15 000 terezínských dětí se dožilo svobody je 96!!!

    Osud Lidic je nejznámější a snad i pevně  zakořeněn v myslích všech lidických potomků žijících v znovuzrozené  obci.  Věřím, že malá účast lidických občanů  v sobotu 25.6. 2016, kdy  opět jako každý rok do  Lidic přiběhla štafeta lidí, která  se takto snaží  aktivně a nenásilně připomínat hrůzy nacistického teroru na českých obyvatelích, byla způsobena  tím, že nebyla dostatečně a s úctou pro tuto aktivitu propagována. V  programu Památníku Lidice byla sice uvedena, ale přesný  čas doběhnutí štafety do Lidic  uveden nebyl, ani být nemohl,  v době vydání programu.  Také věřím ,  že následující rok budou lidičtí obcí  informováni a přijdou přivítat běžce, kteří za osud jejich matek, otců, dědů  a dětí již 28 let běhají.

Marcela Kalibová