Podrápané ruce od vyvazování bujně rostoucích výhonků okurky “domácí” - do láku nejlepší. Že přídomek domácí je nesmysl, se dalo tušit, ale co pamatuji, pěstujeme je na malém záhonku, takže jakoby u nás zdomácněla.

    Největší zásluhu na všem tom pěstování má ale moje žena Pavla, která se s vrcholícím létem stává duší vší té kvetoucí rozbujelosti na zahrádce.

    Umění pěstovat různou zeleninu neodkoukala od sousedů, jak by se dalo předpokládat,  jež to jsou v některých směrech daleko před Mičurinem, ale zdědila je po svém otci. Ten má určitě radost i když už nežije. Přinášel  ze zahrady, co vypěstoval. Ve všech těch zdeformovaných paprikách, či jiných vyzrálých plodech, pak manželčina matka, paní Jindřiška Klesová, dokázala najít různé grimasy a obličeje, ale hlavně je dokázala velice věrně vyvést v pastelových barvách.

    Připomínáme si tím i letošní výstavu zeleninových pastelů v Ateliéru v Kročehlavech. Která pod názvem „Z naší zahrádky“ potrvá až do začátku března.

K osobě paní Jindřišky Klesové (1925–2011), která byla na sklonku svého života rovněž občankou Lidic, je vhodné poznamenat, že nakreslila, jako jedna z prvních Památnou Lidickou hrušeň, společně s Jiřím Hokůvem, Jitkou Válovou a věnovala svoje dílo do „Hrušňové sbírky“.