Text: Marcela Kalibová
    V Lidickém Zpravodaji č. 3 (březen 2017) a na webových stránkách OO ČSBS Lidice
byla uveřejněna pozvánka na Malý pietní akt v kladenském gymnáziu.

    Letos se pietní vzpomínka v kladenském gymnáziu bude konat až 12.6. Jako
zdůvodnění tohoto výjimečného zpoždění se uvádí, že 10.6. se koná oficiální pietní
akt na Pietním území. Tedy zřejmě ten Velký. Chápu sice autora pozvánky, že chtěl
tímto „inovativním“ názvem odlišit oba akty co do počtu účastníků a společensko -
politického významu, ale domnívám se, že toto přízvisko Malý je nevhodné.

    Pietní akt v kladenském gymnáziu byl vždy nejdůležitější, nejniternější a nejtragičtější
vzpomínkou pro lidické matky, ale také ostatní ženy zde od 10.6. 1942 internované ,
které byly svědky násilného odebírání lidických dětí z náruče matek - pláče, proseb,
strachu a z něho pramenících výčitek větších dětí, že je maminka nechrání. Matky
nemohly nic dělat, hlídali je němečtí, resp. sudetoněmečtí vojáci, a při křiku dětí
stříleli do vzduchu. Tohle strašné trauma si v sobě nesla většina matek do konce
svých životů.

    V kladenském gymnáziu (tehdy reálce) se odehrály ty nejstrašnější okamžiky
v životě lidických matek a jejich dětí. Tehdy ale měly ještě naději, která v nich byla
farizejsky zaseta, že se s dětmi za pár dní sejdou. Bylo jim řečeno dle vzpomínek žen
následující: "Vy, ženy, pojedete vlakem načas do tábora a děti budou za vámi
přivezeny autobusy, aby měly větší pohodlí." To ženy uklidnilo, ale jen do neděle
14.6.1942, kdy dorazily do KT Ravensbrück a kdy se okamžitě sháněly po svých
dětech. Bylo jim řečeno, že žádné děti v KT nebyly a nejsou – ani ty jejich.

    Ortel nacistů na návrh K.H.Franka vymazat Lidice z mapy světa znamenal
bezpodmínečnou smrt mužů, smrt žen v KT, které ale měly být před smrtí ještě
pracovně vytěženy, a také smrt dětí - potomků lidických. Jen hrstka rasově vhodných
byla vybrána na německou převýchovu. Ze 105 dětí se vrátilo pouhých 17, některé
z nich jako sirotci.

    Proto má tato vzpomínka proběhnout vždy 10.6, byť se občas oba akty sejdou v jeden
den, tedy v sobotu.
 
    „Velký“ pietní akt je rok od roku větším a větším pokud se týká počtu kladených
věnců, kytic, proslovů. Lidičtí účastníci tragédie a jejich potomci, či jiní významní
hosté spojeni s lidickou tragédií sedí v prvních řadách bez přístřešku, vydáni na
pospas počasí, které je počátkem června nevyzpytatelné. Organizátoři „Velkého“
pietního aktu by si měli uvědomit, že právě lidičtí a jejich potomci jsou těmi, kteří si
zaslouží úctu a pohodlí. Oni jsou ti nejdůležitější, na jejich tragickém osudu stál a
stále stojí „Velký“ pietní akt.

    K tomu co je zde napsáno, není co dodat.

    Snad jen poděkovat těm, kteří si změn v oficiálních termínech a změny názvosloví
všimli a vyjádřili svůj názor na neměnnost historických konotací.

    Od konce války byla připomínka uvězněných Lidických žen v kladenském reálném
gymnáziu ve výroční den každoročně stanovena vždy na datum 10. června, bez ohledu,
jaký to byl den v týdnu.

    Tuto tradici začalo měnit až nové vedení svazu bojovníků a navíc bytostně osobní
vzpomínku patřící výhradně pozůstalým lidickým občanům, začalo nazývat
"Malým pietním aktem", jakoby se jednalo o něco podřadného. Pro Lidické ženy byla
tryzna v reálce vždy bez výjímky považována za hlavní připomínku lidické, ale i osobní
tragedie každé ženy. Proto dříve jezdily do reálky dva plné autobusy Lidických žen.

    Každoroční návštěvu přeživších lidických a jejich příbuzných v Kladenském Gymnáziu
ve výroční den 10. června, bude třeba zachovat. Je to pravdivý odkaz, který nám
zanechaly Lidické ženy.
    Respektujme jejich přání při vzpomínce na jejich pobyt právě zde, v tělocvičně
Kladenského gymnázia.

    Protestujeme proti necitlivým změnám dat a názvů historických událostí.

                                                   Antonín Nešpor
                                            předseda Občanského spolku Lidice