„Kdybys byl třeba jediný kdo může  či umí udělat co je třeba, musíš to udělat…“
(Jiří Regi Schams)
http://www.vp.army.cz/aktuality/odkaz-jiriho-regi-schamse-stale-zije
 
    Čas běží rychleji, než myšlenky, které nás provázejí po celý život, pokud patříme mezi ty,  které ještě dokážou oslovit. 

    Na sklonku loňského roku jsme oslavili 95. narozeniny paní Miloslavy Kalibové. Dnes nejstarší žijící Lidické ženy.
    Pětadevadesátých narozenin se letos v únoru dožil také brigádní generál Emil Boček, člen spolku pro vytvoření památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného v Lidicích.
    A tak pětadevadesáté narozeniny paní Winifred Plocka  (provdané za války Horákové) jsme oslavili začátkem května ve středoanglickém městě Swindon.  Paní Winifred se těší dobrému zdraví a stále ještě mluví pěkně česky.

    Navštívili jsme také Swindonský hřbitov Clermonth, kde jsou uloženy ostatky jejího manžela Josefa Horáka letce z Lidic, který i za nás za všechny, kteří žijeme v Lidicích, bojoval v RAF proti Hitlerovi.

    Při této příležitosti nemohu nepřipomenout dvojjazyčnou publikaci vydanou Památníkem Lidice pod názvem „Stavíme nové Lidice“, která se jistě stane rozšířeným průvodcem nové expozice vzorového domu čp. 116. Až ji čtenář dočte, pozná, jaký vtah má její obsah k obci a k Lidickým letcům.
 

    Ale vraťme se do Británie, kde se Josef Horák za války v roce 1941 oženil a posléze se mu s Winn narodili dva synové, Václav a Josef. Na jeho hrob jsme přivezli opukový kvádřík z naší zahrady, s nápisem Lidice.

    O den později jsme se vydali do jižního Velsu, přesněji do obce, ve které byl v roce 1943 natočen režisérem Jeningsem, první film o teroru spáchaném Němci na Lidicích, pod názvem „Ztichlá ves“ I zde mají už třetím rokem vysazen dceřiný štěp Lidické hrušně a obyvatelé Cwmgieddu (tak se vesnice jmenuje) si ho velmi váží, stejně jako si my vážíme jejich každoročních vzpomínek na Lidice. 

    Byli jsme přivítáni stejně upřímně členy „Společnosti pro kulturní a jazykové dědictví oblasti Ystradgynlais“, jako, když před lety přijeli do jejich obce filmaři natáčet snímek režiséra Pavla Štingla „Druhý život Lidic“.  Ten film odhaluje, až do revoluce tabuizované téma, které se dodnes jen velmi obtížně objasňuje, protože 40 let kolující pověry a mýty se nedají ve zkreslených  lidských představách jen tak lehce uvést na pravou míru.  To, co líčí  režisér Štingl v „Druhém životě Lidic“, vypráví o dříve tabuizované historii Lidických letců.  (Tento  snímek byl předán Památníku Lidice, a lze jej na vyžádání shlédnout.)
Nutné je upozornit , že i autorky zmíněné publikace „Stavíme nové Lidice“ (Hédlová, Bechnerová, Lehmannová), sdělují historii podle pravdy, nikoliv podle doposud přežívajících polopravd, naopak na ně poukazují.

    Od natočení Štinglova filmu uběhlo už 16 let. Cwmgiedd se od té doby moc nezměnil, snad jen původní škola byla mezitím zrušena, ale mozaika, kterou tenkrát při natáčení vytvořili žáci školy, byla přenesena do  domu hornických tradic.

    Protože do Británie odešli bojovat Stříbrný a Horák společně s jejich kamarádem Václavem Študentem z Hostivice, navštívili jsme vojenský hřbitov Brookwood (v hrabství Surrey), kde je npor. let. Študent pohřben. Přestože tato návštěva může působit tísnivým dojmem rozsáhlých travnatých ploch, osazených řadami tisíců hrobů, klid, který zde vládne, nutí k zamyšlení, proč tu leží ti vesměs mladí muži a ženy, daleko od domova, kam se všichni chtěli určitě  jednou vrátit. Těm všem jsme přijeli osobně poděkovat, nejen za nás, ale i za všechny, kterým se dnes v Lidicích dobře žije.
 

    Československou sekci vojenského hřbitova Brookwood jsme vyhledali téměř na konci tamní „Long Avenue“. Za špalírem obrovských sekvojí, usazen do trávníku zde stojí, nepřehlédnutelný památník s českým lvem, obklopený hroby Čechoslováků.

    V poslední řadě nacházíme hrob Václava Študenta z Hostivice. Na náhrobní kámen pokládáme další opukový kvádřík s nápisem „Lidice“.

    V paměti si vybavuji Študentův obličej ze svatební fotografie mého strýce s tetou Winifred z roku 1941, kde byl svému kamarádu za svědka.
Stejně tak vidím před sebou obličej Václavovy sestry  Evy, ze snímku pořízeného po válce na zahradě domu v Arbesově ulici na Štěpánce v Kročehlavech, kde žili všichni moji příbuzní.

    Potomky Evy Študentové z Hostivice sice neznám, ale předsevzal jsem si, že je najdu pokud žijí, abych jim předal tichou vzpomínku na jejich strýce, který se při operačních letech setkával v kokpitu Wellingtonu s Josefem Horákem, obzvláště pak častěji po „Lidicích“.

    „Per ardua at Astra“ - v překladu „Přes překážky ke hvězdám“, čteme na průčelí bílého pavilonu oficiální motto RAF. Tato stavba uzavírá východní část vojenského hřbitova Brookwood.

    Naše příští návštěva Británie bude směřovat do Stoke on Trent, kde mají od loňska vysazenou dceřinou hrušeň. Samozřejmě, že se chystáme navštívit i další místa, kde Lidičtí letci prodělávali bojový výcvik a rovněž vojenské základny z jejichž „ranvejí“ startovaly bombardéry 311 perutě RAF. 



Pro zpravodaj 18. května 2018 připravil Antonín Nešpor foto autor.