Hrušeň v Chomutově a čmeláčci.

    V Chomutově je škol jako máku například: Kadaňská, Hornická, Heyrovského, Březenecká, Písečná, Zahradní, T. G. Masaryka,  17. listopadu, Duhová cesta, Školní, Na příkopech, J.A. Komenského, Palachova. A právě z této naposledy jemnované školy náš spolek oslovila tamní paní zástupkyně Jana Pernekrová slovy? "Rádi bychom se připojili k uctění památky vypálených Lidic a zasadili roub Lidické hrušně na naší školní zahradě."
    Dozvěděli jsme se, že o hrušni vědí od paní ředitelky Kasákové ze školy v Kladně – Dubí, kde jsme vysadili hrušeň jako druhou v pořadí před šesti roky.

    Cestou do Chomutova jsme byli nuceni neplánovaně postávat ve frontách. Tu se opravovala vozovka, onde byla v protisměru bouračka. Provoz tak na dvě hodiny jízdy.

    Hned u vchodu školy, stojící uprostřed rozsáhlé školní zahrady, nás uvítaly paní ředitelka Marie Grimlová s paní zástupkyní a celá třída starších žáků.
Po prohlédnutí prostor školy jsme opět vyšli do zahrady, kde už na místě sázení hrušně už čekali žáci velcí i malí z více než tří tříd. Dokonce přišli i další ze sousední školy, podívat se na vysazování Lidické hrušně a také na pozdější besedu.

    Na školní zahradě se opakovalo už po dvacáté čtvrté, jedno a to samé. Děti si vzaly na starost usadit malou hrušničku do připravené jamky a pak se střídaly o přinesené lopatičky. Netrvalo ani dvacet minut i s proslovem a hrušeň byla v zemi. I popisnou cedulku připevnil na kůl pan školník.

    Je vhodné se na tomto místě zmínit, že školní zahrada je svým obsahem docela slušné arboretum, které založila paní ředitelka Grimlová, když do této školy před léty přišla. Měla tehdy k dispozici velké množství sazenic všech různých dřevin, jež jí věnovali spolupracovníci z jejího bývalého pracoviště, kde se zkoumá odolnost rostlin proti znečištěnému ovzduší, aby se těmi nejodolnějšími druhy mohly rekultivovat veliké plochy zbylé po těžbě hnědého uhlí.
    Když si prohlížíme jednotlivé stromy, zjistíme brzy, že se ani v rámci druhů  neopakují.

    Ve školní zahradě jsou ale i jedinečné stromy věnované škole od obyvatel města. Na popisných tabulkách pak můžeme číst: “Kroupovic lípa“ nebo „Petrova lípa“ a jména dalších donátorů.

    Mezi všemi těmi stromy vyvolávají ale obdiv dva vzrostlé jedlé kaštany. Vyrůstají v těsné blízkosti, až působí, jako by šlo o jeden exemplář vyrůstající z jednoho kořene. Navíc právě teď kvetou.

    Ještě jeden zajímavý poznatek si odvážíme domů. Jde o malé dřevěné úly pro čmeláčky, takzvané „čmelníky“. Čmeláčci - tito houževnatí opylovači, sice med pro pěstitele neprodukují, jako včely, ale hlavní je, že opylují vše ostatní, kam se včely svými sosáčky ani nedostanou.
    Po závěrečné besedě o Lidicích děti slíbily, že se o hrušničku budou starat, stejně jako už se starají o své „třídní“ ovocné stromky, vysazené za každou třídu jeden.

    No a o to nám všem zúčastněným vlastně jde!
 
    Dobře opečovávaná hrušeň přežije i několik lidských generací a se čmeláčky hned v sousedství obzvlášť.