Na co asi myslela moje babička Anna Horáková? Jaké byly poslední myšlenky mého dědy Bohumila?

     Mohu se jen dohadovat, že oba mysleli na jejich, dosud nenarozené vnouče. Holčička přišla na svět až tři dny po jejich popravě. Věnceslava se narodila v Praze, v Dykově ulici, v tajném útulku gestapa, pro těhotné ženy, určené k odložené exekuci.

     Věnuščina maminka přetrpěla, když jí miminko gestapačka Kchürová s esesákem Böhmem vyrvali z náruče. Přetrpěla i Böhmovu „nordickou lest“, když jí dal ruky dáním slib německého důstojníka, že ji zase po výslechu uvidí.

    Neuviděla.

    Už nikdo nikdy Věnušku její mamince nevrátil.

    Maminka Anna přežila koncentrační tábor Ravensbrück, s myšlenkou, že se s Věnuškou po válce setká.
 
    Nesetkala, ale do své smrti na ni myslela a věřila, že někde žije.
 

    Dnes, 19. června 2018, by bylo mojí sestře, Věnceslavě, rozené Kohlíčkové, 76 roků.

    Vzpomeň me na ni, vždyť to bylo první dítě, které se narodilo po vyhlazení Lidic.