Jak muselo být Lidickým, když je Němci postavili před popravčí kůly na vojenské střelnici v Kobylisích? 

    Na co asi myslela babička Anna Horáková? Jaké byly poslední myšlenky dědečka Bohumila?

     Můžeme se jen dohadovat, že oba mysleli na jejich, dosud nenarozené vnouče. Holčička přišla na svět až tři dny po jejich popravě. Věnceslava se narodila v Praze, v Dykově ulici, v tajném útulku gestapa, pro těhotné ženy, určené k exekuci.

     Věnuščina maminka přetrpěla, když jí miminko gestapačka Kchürová s esesákem Böhmem vyrvali z náruče. Přetrpěla i Böhmovu „nordickou lest“, když jí dal ruky dáním slib německého důstojníka, že ji zase po výslechu uvidí.

    Neuviděla. Už nikdo nikdy Věnušku její mamince nevrátil.

    Anna přežila koncentrační tábor Ravensbrück, s myšlenkou, že Věnuška někde stále ještě žije a že se s ní po válce setká.
 
    Nesetkala, ale do své smrti na ni myslela a věřila, že někde žije.

    Dnes, 19. června 2018, by bylo mojí sestře, Věnceslavě, rozené Kohlíčkové, 76 roků.