„Lidice 23.6.2018  21.15,  Praha Staroměstská radnice 23.30,  Běchovice Památník běžců 24.6.2018  0.45,  Újezd nad Lesy 1.00,  Úvaly 1.20,  Český Brod čerpací stanice 2.05,  Kolín vrchol stoupání  3.55,  Čáslav náměstí  5.25,   Žleby  6.10,   Ronov nad Doubravou  6.25,   Třemošnice kříž u čerpací stanice 6.50,   Seč 7.35,   Bojanov  7.55,   Nasavrky  8.40,  Miřetice 9.00,   Včelákov  9.25,   Ležáky.“
 
    Trasa nočního štafetového běhu, známá už valné hromadě běžců i cyklistů, kteří se za těch třicet „repríz“ vystřidali ve stafetě, a pak také  nesmíme zapomenout na doprovodný personál.  Zatímco dvojice běžců se pravidelně střídá po osmi až deseti kilometrech běhu, ostatní odpočívají v autobuse.
    Cyklisté jedou většinou nonstop, jelikož trasa 160 km je pro většinu sportovců překonatelná, bez větší námahy.

    Za ty co se v autobuse připravují na další střídání na trati zodpovídá řidič. Je to dost odpovědná práce, protože autobus jede až za běžícími vytrvalci a tak má svých starostí dost. Nesmí usnout a musí dojet.

    Hlavním iniciátorem  všech dosavadních ročníků štafety je pan Ing. Jan Rýdlo, takto obyvatel Nasavrk, ale hlavně aktivní organizátor všech možných běžeckých celorepublikových aktivit, ale i mezinárodních běžeckých podniků, jako jsou, mezi běžci velmi populární maratónské běhy a všelijaká další běžecká klání. Pro nás Lidické i pro Ležácké, jsou bezesporu nejdůležitější právě noční štafety, propojující každoroční vzpomínku na neblahý osud našich dvou obcí.
    Noční vázání stuh na štafetové kolíky obyvateli míst, kudy štafeta probíhá se za ta léta stalo přirozeným aktem vzpomínky na Lidice a Ležáky
 
    Panu Janu Rýdlovi byl po absolvování dvacátého pátého ročníku štafety (v roce 2013), udělen titul čestný občan Lidic.

    Samozřejmě, že se ve štafetách za tu dobu vystřídalo velmi mnoho sportovců. Kdo však absolvoval doposud všechny ročníky štafety je její organizátor, ale také nejstarší člen i letošní štafety pan Alois Bradáč, kterého letos na trati doprovází jeho vnuk.

    O jednotlivých ročnících štafet by bylo možno napsat určitě mnoho zajímavého. Například že štafety startují nejen z Lidic a Ležáků, ale i z jiných destinací. I ze zahraničí odstartovaly některé štafety.
    Určitě jedna z  nejdelších vedla v roce  70. Výročí konce války z Dukly přes Bánskou Bystricu, Javoříčko, Ležáky do Lidic.

    Tři roky před tím byla štafeta směrovaná do Ležáků odstartována z Ravensbrücku. Trasa štafety kopírovala původní cestu, kterou se vracela pěšky jedna ze skupin Lidických žen, které utekly z transportu smrti. Do svobodné vlasti přišly Šluknovským výběžkem až do Boru u České Lípy.
    V oficiální tiskové zprávě se o této štafetě píše:
„Sportovci pokračují v uctívání tradice, k 70. výročí vyhlazení Lidic a Ležáků připravili nevšední pokračování populární štafety. Po loňském připojení další zničené obce Javoříčko, uctili sportovním výkonem i úžasný útěk z pochodu smrti lidických žen celým územím Německa, jejich příchod do Nového Boru a první noc na našem území v České Lípě ! První stuhy připojili zástupci naší ambasády v Berlíně, zástupci obou spolkových zemí a Muzea Ravensbrück. Štafeta se poté vydala ve směru pochodu smrti lidických žen do městečka Wessenberg. Kytici položila celá výprava v koncentračním táboře Sachsenhauzen. Zde byl vězněn  například Josef Čapek a 1200 našich studentů. Běžci s cyklisty pokračovali přes Kamenz, Tännicht ke státní hranici. Dále přes Lipovou, Velký Šenov, Krásnou Lípu a Svor dorazili v časných raních hodinách do Nového Boru.
Před Novoborskou radnicí nastoupila výprava cyklistů a běžců 23.6. v 9.30 hodin k navázání další stuhy města, položila kytici k lípě lidických žen, u které byl odhalen pomníček na paměť příchodu lidických žen do Nového Boru a v 10.00 hodin se cyklisté vydali směrem na Českou Lípu, kde se zúčastnili odhalení pamětní desky, která připomíná první noc skupiny žen z Lidic na našem území 22.5. 1945. 
    Běžeckou část štafety přivítali zástupci Kladna u sochy lidické ženy,  a do Lidic doběhla štafeta po 15-té hodině.
Zde se po položení kytice k hrobu lidických mužů uskutečnila beseda s přeživšími lidickými ženami. Po krátkém odpočinku a navázání stuhy za obec Lidice, startují běžci k poslední části noční etapy do Ležáků.“

    Citace tiskové zprávy z roku 2013 zabírá ještě několik dalších stránek, a tak se vraťme do Ležáků, kam letošní jubilejní třicátá štafeta dorazila.
 
    V čele štafety, sportovní patronka akce, mistryně světa a světová rekordmanka paní Jarmila Kraochvílová nesoucí štafetový kolík, společně s nejstarším účastníkem štafety,  panem Aloisem Bradáčem, dále Jan Rýdlo a za nimi další a další sportovci.

    Po oficiální části pietního aktu, při kterém běžci položili kytici rudých karafiátů se štafetovým poselstvím navázaných stuh z našich měst a obcí ke „Knize obětí“ v Ležákách, jsme se se všemi aktéry štafety rádi pozdravili.

    Na štafetovém kolíku jsme našli navázané stuhy z Lidic, které za obec navázala včera večer paní Monika Vaňhová. Za Spolek pro vybudování pomníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného Lidice navázala stuhu paní Marcela Kalibová a za Občanský spolek Lidice paní Pavla Nešpor Bellisová.

    Při příležitosti letošního kulatého jubilea nočních štafetových běhů Lidice – Ležáky, děkuji všem sportovcům a zainteresovaným pořadatelům, jménem svým i jménem členů našich spolků za realizaci této nádherné myšlenky.

Antonín Nešpor - předseda Občanského spolku Lidice.
 
Pro úplnost, delegace OSL se při zpáteční cestě stavěla v Nasavrkách u tamní hrušničky, kterou jsme vysadili v říjnu 2014.
 

 V odpoledních hodinách v areálu v Ležákách jsem pořídil snímek, který dokladuje, jak se k pietě oněch míst stavějí "jiní" návětěvníci a jak si představují, (alespoň podle jejich slov) propagaci piety Ležáků.
 
    Zeptal jsem se kolemjdoucích na "rádoby sochy" opřené o stélu uvádějící návtěvníky PU Ležáky přicházející do údolí pohřbené vesnice ze směru od Dřevče, jak vnímají takovou provokaci.

    Dva lidé mi odpověděli nezávisle na sobě, že neznají důvod proč tam někdo ty obludné loutky umístil.

    Další dva to považují za nevhodné toho místa.

    Teprve další muž z přícházejícího kolemjdoucího páru mi odpověděl, že jde o součást programu, který připravili žáci gymnázia z Hlinska. Na mou otázku zda-li se mu zdají vhodné ty vystavené sochy na pietním místě, kde se má sdělovat jen pravda a nebo mlčet, jsem dostal odpoveď otázkou: A jak si představujete aby se Ležáky jinak propagovaly?
 
  Na tuto otázku dospělého člověka (něco přes třicet let) jsem nenašel okamžitě vhodnou odpověď. Jen jsem si vzpoměl, když už se se svou partnerkou vzdalovali, na Rozeznění, které se také snažilo přiblížit návštěvníkům Lidic jejich příběh "jiným neomšelým" způsobem a dokázalo v těchto pietních místech reprodukovat například pohádku "O slepičce a kohoutkovi" ...

    Ale to jsem si už nechal pro sebe - stejně by to nepochopil, asi podobně, jako by to těžko chápali svou myšlenkou nadšení studenti, kteří si propagaci Ležáků snad ani jinak představit nedovedou.
    Nebo že by ta myšlenka byla importována? Kdo ví z jaké hlavy pochází?