V Lidicích je několik zkratek. 

    V Lidicích je několik zkratek, kterými chodíme a vůbec nám nepřijde, že jde jen o chodníky pro pěší, kterými si lze zkrátit cestu mezi páteřními ulicemi.
Jen namátkou z ulice Josefa Horáka se dá projít mezi domy čp. 6 a 7 ke garážím, místopisně „Za Drdovic“,  nebo také původně ke Švikově boudě, kde pan železář Švika svého času připravoval ocelové armatury pro stavbu nových Lidic.

    Tato zkratka v opačném směru od polí na severu obce, pokračuje po kraji nynějšího parku uprostřed obce, kolem domů čp. 150 a čp. 25 a přetíná obě vozovky ulice 10. června 1942.

    Hned vedle čp. 50 ( u vyústění vozovky od garáží pod Obecním úřadem), pokračuje zkratka do ulice Josefa Stříbrného, směřující k Oáze.  No a v těchto místech bychom se mohli zastavit.

    Hned po ukončení výstavby Oázy vyvstal problém, zvláště pro starší a pokročilé obyvatele Oázy, jak bez větších obtíží překonávat každodenní stoupání od Oázy k Obecnímu úřadu, na poštu, nebo na nákup do samoobsluhy.
    Jistě si rádi vzpomeneme na dobrou duši naší obce, dnes už nežijícího pana tajemníka Miroslava Čermáka, který svými nápady dokázal vyřešit, nejeden nastalý problém.

    Vzpomeňme třeba jen na nepromyšlený požadavek na prořezání lipové aleje (mimochodem nejdelší extravilánní aleje v republice), jen kvůli tomu, aby tudy mohly jezdit patrové autobusy od Galerie k Muzeu a nazpět, kterým spodní větve lip překážely hned, jakmile v ulici 10. června 1942 stál i jen jediný automobil a autobus se musel vyhnout, ne vždy bez obtíží.
    Tehdy se Mirek zamyslel a nechal alej prohlásit za „Významný krajinný prvek“, ale zároveň vymohl pro místní stání po levé straně jednosměrných vozovek, takže vyšším autobusům jedoucím bez překážky vpravo už větve lip nevadily.
Ale vraťme se k problému stupňovité zkratky z Oázy do středu obce. Po straně této zkratky, namísto nízké zídky s plůtkem v Lidicích běžné, byla vyprojektována balustráda z betonových prvků, která vytvořila docela neobvyklý profil ohradní zdi.
„Tady schází lavička“, prohlásil tehdy pan tajemník Čermák na připomínku vedoucí Oázy, že pro starší obyvatele Oázy je tento docela malý kopeček vlastně dost obtížně zdolatelný, bez chvíle odpočinku.

    Tak to byl pan tajemník Čermák – dobrá duše Lidic.

    Proč to tu ale rozebírám?
    Včera jsem šel po této zkratce nahoru i dolů a když se vnoučkovi zalíbila prolézačka přes betonové ohradní „kameny“, tak jsem se na tu lavičku poprvé v životě posadil a pozoroval jak mu to přelézání jde. Tam jsme si vzpomněli na dobrého člověka a tajemníka OÚ Mirka Čermáka, který nás opustil 28. listopadu  2010.