Podle článku paní redaktorky Heleny Čermákové z Buštěhradu  Svobodné slovo 6. prosince 1991.
 
 

Akvarel Karla Šmída "Lidice 1928"  je věrohodný pohled na Lidice od višňovky.

     Mezi morálně odškodněnými příslušníky Royal Air Force byl i Josef Horák z Lidic.
    Letos na podzim se uskutečnilo v Domě kultury v Praze setkání letců, kteří se zúčastnili za druhé světové války bojů v Zahraničí. Velitelství letectva ČSFR jim na základě vojenské a morální rehabilitace předalo povyšovací dekrety. Velké většině bylo toto povýšení uděleno in memoriam. Patřil mezi ně  i Josef Horák z Lidic.

    Obecnou školu i měšťanku vychodil J. Horák v Buštěhradě. Poté studoval obchodní akademii v Praze a vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, odkud vyšel jako letecký důstojník. V naší armádě ale sloužil krátce. Po březnu 1939 byl demobilizován. O tom, co se dělo dál, píše J. Horák v časopise Letu zdar v roce 1947.

    "O vánocích 1939 jsme spolu s Josefem Stříbrným opustili své drahé a naposledy jsme se na kraji višňovky pohledem rozloučili s Lidicemi. Ten obraz se mi hluboko vryl do paměti a provázel mne na strastiplné cestě k jedinému cíli: Posílit řady československého letectva."

     V únoru 1940 se J. Horák objevil v Marseille, kde byl zařazen do Československé zahraniční jednotky. O několik měsíců později se dostal ke své zbrani – k letectvu. Byl přemístěn do doplňkového střediska Československého letectva v Bordeax. Válka ve Francii však skončila rychle, a tak za několik měsíců odletěl Horák do Anglie k 311. Letecké peruti, která byla po krátkém výcviku nasazena do boje.

 "Nezařízená stanice rozmoklé letiště i stany, časté nálety Němců, značné vlastní ztráty a naděje na brzký konec – to vše ucelovalo naši bojovou morálku, přátelství, bojechtivost, ale také zvětšovalo touhu po domově," vzpomíná J. Horák a pokračuje: "Osudného večera, 10. června 1942, jsem seděl u rádia a poslouchal Prahu.  Nechtěl jsem věřit sluchu – snad nejde o naši obec? Bohužel, byly to Lidice u Kladna, kterým jsem dal v roce 1939 sbohem. Domů se tedy nikdy nevrátím a své drahé nespatřím."

     Anglický pobyt zasáhl i do jeho osobního života. Zalíbila se mu osmnáctiletá Winifred Mary New, se kterou se začátkem prosince 1941 oženil. Tři měsíce po tragedii jeho domova 25.9.1942 se v rádiovém přístroji Horákova bombardéru, který honil německé ponorky až u španělských hranic, ozvalo české volání ze základny 311. peruti z Talbeny: "Narodil se ti syn stop. První svobodný občan Lidic srovnaných se zemí stop."

    Byly to opravdu slavné křtiny. Angličtí horníci gratulovali. Kmotrem novorozeného chlapce, který dostal jméno po kamarádu ve zbrani Václavu Študentovi – Vašík, byl ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

    Na vánoce 1943 se Winifred a Josefovi narodil druhý syn Josef Bohumil, jehož kmotrovství přijal prezident Dr. Edvard Beneš. Vlastnímu aktu vyslal svého zástupce přednostu vojenské kanceláře prezidenta - divizního generála Antonína Bohumila Hasala "Nižborského"

    Do vlasti se po válce vrátila celá rodina Horákova, aby zde prožila krásné, ale i nepěkné chvíle.
 

    Major Horák však nezběhl, jen ze známých důvodů podruhé emigroval. Stal se opět pilotem v Anglii. Žil bez naděje na návrat domů – do Lidic.
    V zemi, která mu dvakrát poskytla ochranu, také zemřel. Podle oficiální zprávy zahynul začátkem roku 1949 při cvičném letu. Bylo mu 34 let.

    Jeho sestra Anna se v době  nesvobody stala středem zájmu různých nezvaných návštěv z ministerstva vnitra. Dostávala otázky na které neznala odpověď.  Kolikrát za ta léta vzpomněla na bratrova slova, která pronesl za okupace v zahraničním vysílání BBC pro Československo:
    "Všichni jsme slyšeli volání zmučené české země. Vy jste zůstali doma, buď abyste bojovali, nebo proto, že jste byli příliš mladí. Jiní, já mezi nimi odešli, abychom ukázali, co dovede národ husitů."

    Krajská vojenská rehabilitační komise přiznala a vrátila J. Horákovi všechna vyznamenání – celkem jich bylo sedm – a povýšila ho na plukovníka letectva in memoriam.

Na leteckém snímku je přístav Cudillero, kde Command Costal hlídkoval nad kanálem v pobřežních vodách severního Španělska a kde se také Josef Horák dozvěděl, že se mu narodil syn Václav. Podle záznamu v pilotním deníku, toho šťastného dne pilotoval Wellington 1147 A/S patrol No: 26.