"Děkujeme, že jste si pro nás udělali čas …"

    tak začíná jeden z pamětních zápisů v naší spolkové kronice. Zápis vznikl při besedě s žáky Základní školy v Sobotce. Dále zápis pokračuje poděkováním " … že jste si to tak pěkně připravili - je to velmi smutný, ale zajímavý příběh."

    Dívenka sedící přímo proti mně na lavici, přinesené z tělocvičny, psala na koleni tyto řádky, právě když jsem se dostal k pasáži o narození dítěte.

    V tajném nacistickém útulku v Praze v Dykově ulici (byl určen pro těhotné ženy, odsouzené Němci k exekuci) se 19. června 1942 narodila jedné takové ženě z Lidic holčička.

    Přes dva měsíce se těšila maminka s dceruškou v domnění, že  ji dobře vychová i sama, i když bez manžela a bez rodičů, o kterých vůbec nic nevěděla.

    Jednoho dne přišel gastapák a že žena musí k výslechu, tak aby tu miminko nechala, že tam musí sama.
    Bránila dcerku, jak mohla, že si ji vezme s sebou, že je hodná a nebude plakat ani jinak vyrušovat. Že si jí ošetří, kdyby potřebovala přebalit nebo nakrmit.
    Ale gestapák trval na svém.
    Když už to jinak nešlo, podal ženě ruku a řekl: "Ruky podáním vám dávám čestné slovo německého důstojníka, že jste za hodinu z výslechu zpátky u svého miminka."

    Tak uklidňoval  ženu gestapák Böhme, aby byla bez starosti o své dítě. V té chvíli k ní přiskočila dozorkyně Kchýrová, taky nacistka, a miminko ženě z náruče vytrhla.

    Svou holčičku, kterou nedávno porodila už nikdy v životě neviděla.
    Germánská lež to byla, co měla ženu uklidnit, že se k  miminku zase vrátí.

    Ta žena byla moje maminka a ta holčička byla moje sestra. Maminka jí pojmenovala Věnuška, po jejím tatínkovi Václavu Kohlíčkovi. Německé úřady jí ale daly falešné německé jméno Anna Carol.

*   *   *
    Sedící děti vyplnily celou aulu nové části sobotecké školy ale při vyprávění o osudech rodiny Horáků bylo ticho jako v hrobě. Tři třídy na jedné přednášce. Tolik žáků najednou bylo snad jen v Tachově. I tam byly uspořádány před sedmi roky dvě přednášky a mezitím jsme vysadili hrušeň.

    Tady v Sobotce jsme také vysadili hrušeň na školní zahradě před druhou besedou.
    Paní ředitelka Mgr. Jana Knapová vybrala pěkné místo, kolem něhož chodí do školy všichni žáci i rodiče.

    K celé akci přispěla a vlastně propojila dohromady školu a náš spolek, paní Marcela Černá, rodačka ze Sobotky a její dcera, která je zde členkou učitelského sboru.  Tedy jim touto cestou také děkujeme.

    V každém případě ale poděkování patří paní ředitelce školy Mgr. Janě Knapové a její zástupkyni Ing. Marcele Pipkové, které se nám věnovaly po celou dobu naší návštěvy.

GPS:     50°28'5.332"N, 15°10'52.283"E