V roce 1957 se začal stavět také Kulturní dům a obchodní středisko s hasičárnou. Do provozu byla tato
zařízení občanské vybavenosti (jak se dnes říká),  postupně uváděna až do roku 1962. Tehdy se předchozí společenský ruch v bývalé kantýně úplně přesunul do obce.

    Otevření Kulturního domu se zúčastnila řada významných osobností. Bohužel si nevzpomínám kdo přestřihl pásku, protože naše dětská kapela měla na této akci hrát a přes dav lidí jsme na to stříhání pásky ani  neviděli.
Kulturní dům (jinak Osvětová beseda Lidice) poskytoval množství akcí, které využívali všichni občané naší obce, ale i lidé z okolních vesnic, dokonce i z Kladna. Koncerty, schůze, školení, besedy přednášky a tak dále. Zdejší prostory byly využívány i pro různé další aktivity pořádané místní mládeží a dětskými kroužky, ale o tom zase jindy.

    Největší zájem byl ale o nedělní čaje.
    Na sále hrály kapely moderní hudbu, v restauraci pro starší dechovka. „Kulturák“ jak jsme nazývali náš stánek zábavy, byl po léta zcela obsazen. Scházeli se tu kamarádi, přátelé různého věku, zkrátka bylo veselo.

    My děti jsme sledovali čaje za okny sálu a těšili se až se budeme moci tanečků zúčastnit. Za námi dětmi pak sledovaly čaje starší lidické občanky, které hodnotily, jak jsou tančící páry oblečeny a jak se za jejich mládí tyhle „Buky vuky“, (tak říkávaly moderním tancům), nikdy nemohli provozovat. 

    Na zábavách hrály kapely „Styl“, za řízení pana Ladislava Humla, „Taneční orchestr OB“(Osvětové besdy), za řízení pana Rudolfa Krause, „Harmonisté“ z Buštěhradu, které vedl pan Michl, „Ligna Praha“ orchestr, který po roce 1968 emigroval do tehdejší NSR.
    Hrál tu také „Big beat“ Františka Malého, big beat „Black cat“ z Buštěhradu, který vedl  Boris Naumovič (syn paní ředitelky buštěhradské Hudební školy),  nebo také „Orchestr Václava Pilného“ z Dobrovíze. Hrály tu ovšem i další kapely, jako bylo „Studio M“, nebo „A-club“ Jiřího Šroubka z Číčovic. Další názvy kapel si již nepamatuji.

    Za zmínku stojí také pořádání plesů, které vévodily zimní zábavě místních i přespolních obyvatel. V okolních obcích tak reprezentativní kulturní domy neměli, nebo vůbec neměli, a tak se sjížděly rodiny našich přátel do Lidic a Kulturní dům praskal ve švech.
    Za sezónu bylo pět i šest plesů. Od každého spolku jeden a vrcholem sezóny byl vždycky Zahradnický ples. Býval posledním v řadě, to aby výzdoba mohla být  ze živých květů.  Na něm se vyznamenali postupně všichni zaměstnanci Zahradnictví.  Zahradnictví Lidice bylo zbudováno pro údržbu a obnovu Růžového sadu přátelství a míru. Tuto svou funkci plnilo dlouho po svém vzniku, ale časem, jak nebyly peníze na údržbu parku, tak své opodstatnění ztratilo.

    Ale k plesům.
    Hudby bývaly dvě. Tancovalo se na sále v přízemí a na mramorovém sále v prvním patře. Na pozvánky se psávalo, že je ples ve všech prostorách KD Lidice a to také platilo.
    V přísálí hlavního sálu, před vchodem do restaurace, býval otevřen bar a v prvním patře bylo také občerstvení. K plesům patřívala rovněž bohatá tombola a po půlnoci se tancovávala takzvaná „Čumba“, ale co to slovo obnáší, to si milí čtenáři zjistěte sami.
  
    Musím se však zmínit o muzikantech žijících v Lidicích, kteří ve výše uvedených orchestrech hostova- li, nebo byli členy jiných hudebních těles.
    Dirigent Posádkové hudby ČSLA (Československé lidové armády) Praha, František Hlavatý, trumpetista Ladislav Čížkovský, bubeník a harmonikář Miroslav Lukáš, trumpetista Josef Procházka, a trumpetista  František Musel, který též hudbu skládal a učil nás, mladé kluky na různé dechové i nedechové nástroje. Jsou tu ale ještě muzikanti z naší generace, Karel Endršt, saxofonista a Mirek Dušek bubeník z Buštěhradu. Ti se věnují hudbě do dnes.

    Ze známých a slavných zpěváků zde koncertovali, Yveta Simonová, Milan Chladil, Standa Procházka, zpíval tu i Karel Gott, Naďa Urbánková, Zorka Kohoutová a další.

    Z herců v Kulturáku účinkoval Vlasta Burian, Jaroslav Štercl, Luděk Sobota, určitě i další, na které si ale hned nevzpomenu.

    Lidice navštívily významné osobnosti.
    Jako byli, letec Alexej Petrovič Maresjev, generál a později prezident Československa Ludvík Svoboda, kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin,  kosmonautka Valentina Těreškovová. Oni nejen, že navštívili naši obec, ale někteří uspořádali besedy, na které přišla celá obec, ale i přespolní. Není se co divit, když tu byla ta možnost poslechnot si naživo třeba Gagarina, to se hned tak někomu nepoštěstilo.

    Vedoucími Kulturního domu byli postupně Ladislav Sirotek, paní Fišerová, paní Žižková, paní Šobíšková, poslední vedoucí byla Pavla Nešporová.
    V osmdesátých a devadesátých letech, se v Kulturním domě pořádaly videodiskotéky. To pak Kulturák opět praskal ve švech. Kolikrát se stalo, že pořadatelé z řad místního Automotoklubu Svazarmu Lidice museli zavřít vchod, protože přišlo přes 400 lidí a všichni tancovali za dostatečného hluku moderní tance.
Pořádání diskoték mělo ale několikrát na mále, kvůli rušení nočního klidu, to ale pořadatelé po skončení produkce uvnitř obce ještě uhlídali.
    Nakonec ale přišel úplný zákaz, protože cestou z obce na zastávku už se nehlídalo někdo nečekaně vytrhal třepetalky připravené jako výzdoba k volbám a to už bylo přes moc.
 
    Dnes patří bývalý Kulturák Ministerstvu kultury. Zábavy jsou ty tam i s bujarým veselím … Dnešní kulturní programy se orientují spíše na divadelní produkci přizvaných umělců. Lidé si našli jiné kulturní vyžití a jiná společenství.

    Restauraci v Kulturním domě vedli, pan Oldřich Kubeš, paní Kubešová, pan Jiří Císařovský.

    Po zavírací hodině restaurace, cestou domů nás, občas provázela rudá záře nad Kladnem, nebyl to jen román od Antonína Zápotockého, ale skutečná záře, rozlévající se po obloze.  Vznikala při vylévání strusky na buštěhradské haldě, nebo při odlévání oceli, kterou pak zdáli doprovázely svištivé zvuky parních bucharů ve Spojených ocelárnách v Kladně. 

    Zlatá Poldovka, živila obyvatele Lidic po desetiletí před válkou i po ní, ta už také není.

    Jaroslav Adamec