Ještě než se začtete do mého dalšího článku, musím poděkovat paní Slávce Kopecké, za dárek v podobě knížky, kterou nám věnovala v této době, ovládnuté zrádnou nemocí. Je to milé a posilující. Paní Kopecká, ještě jednou za všechny, děkujeme Vám.
Po dostavbě Kulturního domu a obchodního střediska
s hasičárnou byly postaveny také jednotlivé garáže, které si mohli lidičtí
obyvatelé odkoupit. Volně navazovaly na západní část budovy MNV Lidice.
Zde měl sklenářství pan Šobíšek. Garáže byly vybudovány také pod budovou
MNV, ale zde byla vytvořena společná stání.
V nové budově MNV (nyní OÚ), s obřadní síní, kde
jsou po dnes oddáváni lidé ze širokého okolí, je i pošta. Byla zde,
v západní části budovy zřízena služebna Sboru Národní Bezpečnosti, později
Veřejné Bezpečnosti, dnes jsou tyto prostory využívány „Mateřským centrem
Lidičky“.
Za zmínku stojí, že hned po dostavbě budovy MNV byly po obci rozvedeny telefonní linky. Ústřednu umístěnou pod služebnou SNB, pro Lidice sestavila zdarma firma Tesla Karlín, kde pracoval v tu dobu elektrotechnik pan Antonín Šantroch. V Lidicích navštěvovali manželé Šntrochovi rodinu Nešporovu a tak pan Jaroslav Nešpor tuto akci zorganizoval. Ústředna byla plně automatická, ale jen pro obce, kde bylo 50 aktivních linek a volalo se zdarma. Pro meziměstské hovory byla ústředna napojena na manuální ústřednu v Kladně.
Obchodní centrum se skládalo ze samoobsluhy,
kterou vedl pan Mikolášek s manželkou, masnu vedla paní Z. Hanfová,
průmyslové zboží provozovala paní L. Slavíková. Mimo tyto obchody se nově
otevřelo také kadeřnictví a v něm pracovaly L. Součková, K. Tůmová a paní
Bártová.
Za rohem býval obecní mandl, dnes zlatnictví.
Postavena byla i hasičárna, vekteré se vystřídalo
dost místních obyvatel, členů Sboru Dobrovolných Hasičů. O hasičárně by
mohl povyprávět člen SDH pan Straka, nebo pan Boček.
Zařízení Hasičárny bylo časem přesunuto do garáže pod MNV a budova
hasičárny se přeměnila v mateřskou školku. První ředitelkou byla paní Krausová.
Lidice se stavěly na etapy, podle toho jak přicházely
peníze. Do roku 1953 byly postaveny ulice Josefa Horáka, (dříve Václava
Noska), 10. června 1942. Dále stály ulice Josefa Stříbrného, (dříve Sovětské
armády). To je východní část Lidic.
Několikrát se mi stalo na úřadech, když se mě ptali
na adresu bydliště a ulici, a já řekl jméno naší ulice 10. června 1942,
tak mi bylo řečeno, že datum narození nechtějí, ale já trval na svém, že
to není datum narození, ale název ulice.
Ve třiapadesátém byly postaveny ještě jižní část ulice Josefa Štemberky a jižní část Oradourské.
Od roku 1954 se začala budovat severní část ulice Josefa Štemberky a rovněž tak severní část Oradourské. Dále vznikly ulice Osady Ležáků a Distomonská. Tím byla uzavřena výstavba nových Lidic.
1. května 2011 se započala stavba nových domků západně
od obce nazvaná „Lidická Alej“ firmou Doma-je-Doma. Stojí tu 39 nových
bytových jednotek obklopujících jedinou ulici, která nese název Starosty
Hejmy.
Při úpravě Pietního území starých Lidic byl zhotoven
nový hřbitov s márnicí, vedle níž byla dřevěná zvonice se zvonem s nápisem
„Bombay 1953“. Indičtí občané Lidicím tento zvon věnovalo. Pamatuji si,
když jako šestiletý jsem viděl nákladní vůz který zvonici
přivezl. Vždy, když jsem šel na náš hrob, jenž je u západní zdi hřbitova,
tak jsem na zvon jednou cinkl, jako pozdrav zemřelým. Překvapením pro mě
bylo, když jsem jednou v roce 2005 (snad), uviděl zvonici podřízlou a zvon
nikde! Darebovi, který krádež provedl, že nikomu nic zlého nepřeju, ale
jemu ano.
Svépomocí si postavili občané 12 garáží v proluce
„Za Drdovic“ čísly popisnými 1 – 6, tam, kde stávala tzv. Švíkárna, neboli
armovna při stavbě nových Lidic.
Svépomocí byly postaveny také rodinné domky č.p.
151 – 159, v ulici Oradourské.
Poslední stavbou je Ekumenické středisko sociálních, kulturních a duchovních služeb se stručným pojmenováním „OÁZA LIDICE“ mottem „Mír dalekým i blízkým“. Oáza zahrnuje ekumenicky pojatou kapli a domov pokojného stáří, slavnostně otevřeného 28. listopadu 1998.
Sad míru a přátelství byl založen v červnu 1955,
s touto myšlenkou vystoupil 10. června 1954 spolek Lidice budou žít, jehož
předsedou byl Sir Barnett Stross. Nyní Růžový sad, (lidově Růžák), kde
také uzavírají sňatky manželské páry, potřeboval stálou údržbu, ke které
bylo nezbytné vybudovat technické zázemí. A tak bylo postaveno v
jižní části obce zahradnictví s bytem pro vedoucího. Prvním vedoucím byl
pan Krčka, po něm nastoupil pan Stříbrný. Posledním vedoucím byl pan Josef
Krupička.
Nad severní stranou bývalé obce, vedle Sadu míru
a přátelství bylo vystavěno nové muzeum s přilehlými stavbami glorietu
a depozitáři muzea a také výstavními síněmi pod tribunou a „In memoriam“.
Sad míru a přátelství a zahradnictví, včetně muzea převzalo Ministerstvo
kultury.
V Lidicích existovaly při Osvětové besedě, zájmové
organizace. Například zahrádkáři měli hodně členů, jen co si pamatuji,
pan Krčka, Vyžvald, Sehnal Pokorný a další. Včelaři byli Karlík, Nešpor,
Zmeškalová a pan Prošek. Hasiče a sportovce jsem už zmínil v předchozích
článcích.
Svazarm – automotoklub založili Stehlík a Nešpor
a jeho členy byli příkladně pan Dvořák, Gabriš a další včetně jejich rodinných
příslušníků. Převážně dětem se dařilo v modelářském kroužku pana Sehnala
ml. nebo v kroužku pobytu v přírodě, či v divadelním kroužku, kde se setkávali
mladí „herci“ pod vedením pana Fouse. Aktivita všech těchto kroužků by
si zasloužila extra kapitolu, vyprávějící jak jsme jezdili s dětmi na hory,
a v létě na tábory a na kolech do okolí. O tom by ale mohli povyprávět
organizátoři, či účastníci jednotlivých akcí.
Mezi velmi úspěšné akce AMK Lidice, patřily zimní
jízdy zručnosti na ledu, letní Branné orientační automobilové soutěže,
při nichž rodiče byli jezdci a děti jim dělaly navigátory. Ty BOASky, se
jmenovaly o „Zlatou koloběžku“ a kdo zvítězil tak opravdu dostal v té době
velmi populární dětskou koloběžku na bantamech a byla opravdu nastříkána
zlatou barvou. Škoda, že tuto úspěšně rozvíjející se činnost Automotoklubu
Lidice „pohřbilo“ náhlé zdražení benzinu, což udělalo škrt přes motoristickcký
rozpočet nejen AMK Lidice.
Další organizace, jako ČSČK (Československý červený
kříž), ČSŽ (Československý svaz žen), byly typicky ženské spolky. Ty ale
časem také zanikly. Členkami ČSČK byly například paní Kohlíčková, Doubnerová
a Klímová, které se zúčastňovaly veřejných a sportovních akcí, při nichž
byly dobře vidět, neboť chodily ve stejnokrojích. Jako děti jsme si k nim
na prvního máje chodívaly rády pro cukr pokapaný povzbudivými hofmanskými
kapkami a jak nám nic nebylo, tak nám bývalo potom o to lépe!
Dodnes jsou zde rybáři, kteří vybudovali dva rybníky, „Koupaliště“ v létech 1964 – 1966, a „Nervák“ (protože je prý stál spoustu nervů) v sedmdesátých létech, kdy si postavili svou klubovnu „Baštu.“ Jejich členy byli, nebo ještě jsou, pánové, Křivan ml. a st., Souček, Š. Pinčák, J. Jaroš st., J. Haas, V. Hanf st., P. Klíma a jiní, též z okolních obcí.
Nejpočetnější základnu mají dodnes myslivci. V roce
1950, kdy byla založena Lidová myslivecká společnost, se v roce 1963, přijetím
"stanov" změnila v Myslivecké sdružení „Orel Lidice“. Toto myslivecké sdružení
hospodařilo na 1300 ha polností, lesní a vodní honitby.Třicet dva členů
bylo řízeno pěti členy výboru a třemi revizní komise. Členy byli myslivci
nejen z Lidic, ale i z okolí, Kladna a Prahy. Vzpomenu na pány, Čepelu,
Hanfa st. a ml. Kloubka, st. a ml., Lukáše, Holoubka, Krejčíka, Buška,
Šilhána, Starce, Křivana,st. Čermáka, Hájka, Kozla, Hejného, Š. Pinčáka,
V. Peka st. a ml. Pulce, Procházku, Klímu a další. Myslivci dostali svou
klubovnu, když bylo vystavěno nové muzeum, kam se přestěhovala expozice
z muzea starého. Svou klubovnu si vyzdobili trofejemi, vystavěli krb, bufet
a přivedli vodu z nedaleké Rákosovic studánky. Ke klubovně patřily i dva
malé domky, zde bydlela obsluha muzea, ještě než byly postaveny Lidice
nové. Tyto domky využívali myslivci k přespávání hostů při hlavních lečích.
V posledních létech sloužily domky jako sklady pro
krmení zvěře. Členové „Orla Lidice“ odchovali nespočet kachen, bažantů,
postavili krmelce, posedy. Nevím proč a kdo byl příčinou, že
klubovna a domky byly myslivcům odebrány.
Jestli jsem na nějakou organizaci zapomněl, tak se omlouvám.
Jaroslav Adamec Lidice.