Na posledních letošních vzpomínkových pochodech jsme si připomněli také osvobozovací boje a padlé vojáky Rudé armády. Její vojska vstupovala do Čech a osvobozovala jejich území a Prahu. Poslední padlí rudoarmějci byli stejně smutným mementem německého fanatismu a neústupnosti wehrmachtu i německých civilistů jako oběti pochodů smrti. Zásluhy Rudé armády nelze zpochybňovat.

    Z Fojtovic do Cinvaldu – 67 obětí
    V sobotu 6. června se letos nad Cínovcem stáhla mračna a teplota klesla na 6 stupňů. Přes vytrvalý celodenní déšť se sem sjelo na pochod ze všech koutů Čech blízkých i vzdálených devět odhodlaných účastníků – tentokrát převážně členů a sympatizantů IPA (Mezinárodní policejní asociace). Pochod byl kratší, než jsme měli v plánu. Původně měla zakončit náš 10. ročník Pochodu Lidických žen – po stopách pochodů smrti cesta z německého Liebenau na Cínovec v délce 17 km. Německo bylo sice po opatřeních proti koronaviru první den otevřeno, ale to jsme nemohli tušit. Zůstalo nám tedy jen 6,5 km pochodu po hraniční cestě. V zimě a dešti jsme za to byli vděční, i když někteří si pochod prošli do cíle i zpět.

    Fojtovice i Cínovec leží na samotné severní hranici ČR s Německem. Jak uvádí hlášení stanice SNB Cinvald (Cínovec) z 21. května 1946: „Obcí Cinvaldem prošly za celou dobu okupace dva pochody smrti a hladu. Jeden transport přišel do Cinvaldu z Německa od Altenbergu dne 19.2.1945 asi o 15. hodině a nocoval ve zdejší obci v sále rudného dolu a druhý den 20.2.1945 asi o 8 hod. odešel směrem na Dubí.„ My sledovali především druhý transport, který „procházel Cinvaldem dne 20.4.1945 a to z Německa od Geisingu přes Cinvald směrem na Fojtovice. Tento transport byl rovněž pěší a byli v něm muži ve stáří 20 až 50 let. Národnost těchto mužů nebyla zjištěna a přibližný počet těchto mužů jest odhadován na 100 až 200, z nichž 2 cestou mezi Cinvaldem a Předním Cinvaldem pravděpodobně hladem a vysílením zemřeli„.

    Ve Fojtovicích jsme začínali u hromadného hrobu 59 obětí tohoto transportu. Vězni pochodu smrti, který byl už 150 km na cestě z dalekého Lipska, se zde 4.5.1945 střetli s jednotkami wehrmachtu a byli vojáky a stráží SS ubiti. Svědectví o tom podal jeden vězeň, který pod hromadou ubitých vězňů přežil. Do budoucna se doufám zdaří určit jména některých z nich podle čísel z exhumačního protokolu. Je zde také hrob rudoarmějce padlého 8.5.1945. Přes Cínovec a Fojtovice totiž spěchaly na Prahu dva tankové sbory a dělostřelecká brigáda pod velením genplk. P. S. Rybalka a genmjr. V. A. Mitrofanova. Na cinvaldském hřbitově, dnes hřbitově Dubí, leží rudoarmějec Nikolaj Nikolajevič Antonov spolu s dalšími dvěma neznámými rudoarmějci padlými při osvobození. V Cinvaldu byli také tři zajatecké tábory především sovětských vojáků, také polských a francouzských zajatců.

    V cíli na Cínovci jsme pak skončili u dvou pomníků odhalených roku 2015. Jeden připomíná návrat 46 Lidických žen do vlasti 1.6.1945. Druhý pomník je americkým letcům, z nichž tři byli zastřeleni zfanatizovanými sudetskými Němci 19. dubna 1945 po seskoku padáky, jeden zřejmě uhořel v sestřeleném letounu, další dva byli zajati. Jak krátký čas dělil tato data a mrtvé od živých. Lidické ženy se vracely živé (ale 52 jich v koncetráku v Ravensbrücku zemřelo) – jen aby se právě zde na Cínovci dozvěděly poprvé, že Lidice byly vypáleny a jejich muži zastřeleni. O několik let později je čekala zpráva krutá a poslední, že většina lidických dětí byla zavražděna plynem v polském Chelmnu. I proto jsme zastavili na jejich pomínku v nedalekých Košťanech, u obnoveného a právě letos v červnu nově upraveného Lidického kříže. Je zde od poválečných let a vloni v červenci ten původní srazila vichřice.
 

    Z Krásné Lípy do Nového Boru – 23 obětí

    Podobně byl zkrácen i letošní pochod připomínající návrat dalších pěti Lidických žen do Nového Boru. Opět koronavir zasáhl, v květnu nebyly ještě ani hranice ČR otevřeny. V pátek 22. května jsme se vydali na jednodenní symbolický pochod z Krásné Lípy dlouhý 25 km oproti původně plánovanému pochodu ze 470 km vzdáleného německého Ravensbrücku. Z něj byly ženy vyhnány na konci dubna 1945 na pochod smrti. Na cestu se nás z Krásné Lípy vydalo osm, v dobré náladě a kupodivu za pěkného počasí. Většina z nás už prošla tento pochod a jiné dlouhé pamětní cesty, přibyly k nám i dvě mladé účastnice. Do Nového Boru jsme dorazili v deseti do cíle u pomníku návratu pěti žen u Lidické lípy ve Smetanových sadech v Novém Boru. Byli jsme přivítání pány Cincibusem, Trávnickým a Doškářem z ČSBS a ČsOL a dalšími tak vřele a důstojně, jako kdybychom prošli celý pochod.

    Lidické ženy procházely při svém návratu 22.5.1945, tedy v časech již mírových, i když neklidných, opět cestami, kudy před nimi prošly pochody smrti. Aniž by to ženy tušily, stejnou cestou přes Krásnou Lípu a Chřibskou byli hnáni o pouhý měsíc dříve vězni z KT Schwarzheide. „Sebou transport přivezl již určitý počet mrtvých na káře... Ve sklárně Mayer v Horní Chřibské při odpočinku bylo pro podezření z krádeže vybráno 5 neb 6 vězňů a u hřbitovní zdi, kde dříve museli vykopati hrob pro mrtvé, které sebou přivezli, pak zastřeleni.„ To uvádí dobové hlášení, které jsme si u hromadného hrobu 23 obětí pochodu smrti z KT Schwarzheide. Od exhumace v roce 1946 je hrob již na hřbitově v Horní Chřibské, nikoliv za zdí, kde byli vězni původně pohřbeni.

    Tyto události připomíná nová pamětní deska u hřbitova. Hroby obětí a infopanely najdete na dalších mnoha místech cesty tohoto pochodu smrti. Na německém území, přes Kyjovské údolí až po Varnsdorf, dále Nový Bor a Českou Lípu. Svědectví o brutalitě nacistů a posledních ztracených životech, několika desítek z mnoha tisíců.
 

    Slavnost v Choustníkově Hradišti – 179 obětí

    V třetí dekádě deštivého června proběhl v sobotu 20. 6. letošní již 18. ročník pietní slavnosti u hromadného hrobu 145 obětí pochodu smrti vězňů pobočných táborů KT Gross Rosen v Sovích Horách. Celou slavností, která byla letos pod záštitou prezidenta ČR Ing. Miloše Zemana, nás za vytrvalého deště obětavě provázel historik Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc. Odborník na slovo vzatý, který obnovení těchto slavností inicioval a historické souvislosti tohoto pochodu prostudoval a objasnil ve své knize Takový osud připravili lidé lidem. Například i to, že vězni nevycházeli ze samotného KT Gross Rosen, ale z jeho poboček. Jeho přivítání a poděkování patřilo všem organizátorům a přítomným z početných organizací, zástupcům města Choustníkovo Hradiště, Trutnova a okolních obcí a měst, ale také velvyslanectví Slovenské republiky a Ruské federace.

    Byla jsem panem Štraitem vyzvána k projevu a vyslovila jsem přání, abychom se pokusili vězňům, u kterých i zde známe vězeňská čísla z exhumace, navrátit po 75 letech jejich identitu a jména. Také aby se slavnosti nadále konaly, neboť tito mrtví zde nikoho jiného než nás nemají. Jejich blízcí se totiž s největší pravděpodobností nikdy nedozvěděli, kde a jakou smrtí zemřeli. V případě tohoto pochodu smrti bylo obzvlášť kruté, že vězni procházely krajem v mrazivých dnech mezi 15.-20. únorem 1945 ve velkém počtu asi 9000 vězňů. Ti, co přežili několikadenní pochod smrti i nocování ve stodolách (kde museli spát ve stoje!) byli SS strážemi na pochodu brutálně zavražděni při selekcích slabých a nemocných poté, co je vrátil zpět nesmyslný příkaz samotného K.H.Franka, říšského protektora. Něchtěl totiž, aby byli vagónováni a projížděli územím protektorátu.

    Další hromadný hrob 34 obětí pochodu smrti se nachází v nedalekých Hajnicích. Příští rok bychom vzpomínkovým pochodem chtěli připomenout obě tato místa hromadných hrobů, včetně Trutnova, odkud byli vězni nakonec 20. února 1945 transportováni dále do KT Flossenbürgu. Jejich utrpení a obětem na životech tím zdaleka nebyl konec. Ti, kdo přežili kruté dny v koncentráku do konce, byli z Flossenbürgu hnáni ještě koncem dubna 1945 na pochody smrti do KT Dachau.

    Stejně jako v okolí Cínovce, jsme si připomněli, že v okolí leží mnoho padlých rudoarmějců z osvobozovacích bojů a také sovětských vojáků z mohutného pochodu smrti válečných zajatců, který jižní oblastí východočeského kraje procházel. Na cestě zpět jsme se zastavili u jejich hrobů v Jičíně i Sobotce.

    Další podrobnosti o pochodech smrti najdete v knize autorky tohoto články Evropa v agonii pochodů smrti. O tom jak a co bylo doposud uspořádáno s ohledem na rekonstrukce transportů smrti, najdete na protálu www.lidice.cz http://www.lidice.cz/obec/historie/TS/transport.html

1 Fojtovice, u hromadného hrobu obětí pochodů smrti  a rudoarmějce padlého v osvobozovacích bojích.

2 Hřbitov Dubí u Cínovce, hrob dalších tří  padlých rudoarmějců

3 Cínovec, pomníky návratu Lidických žen  a padlým americkým letcům

4 Košťany, obnovený a nově upravený  Lidický kříž, který vloni v červenci  srazila vichřice.

5 Horní Chřibská, nová pamětní tabule u hřbitova,  kde je hromadný hrob obětí pochodu smrti

6 Nový Bor, u Lidické lípy a pomníku návratu  pětice Lidických žen

7 Choustníkovo Hradiště, historik  Jaroslav Štrait otevírá 18. ročník  pietní slavnosti u hromadného  hrobu 145 obětí pochodu smrti

8 Jičín, vojenský hřbitov 36 rudoarmějců, jejich  těla sem byla převezena i z okolních obcí.  V nedaleké Sobotce je hrob 14 rudoarmějců  z pochodu smrti.