Josef Horák 24.6.1915 Hřebeč
Měšťanku vychodil v Buštěhradě a obchodní akademii v Praze
na Smíchově, kde maturoval v roce 1936. Vynikal ve fotbale a hokeji, hrál
je závodně. Po maturitě pracoval krátce jako úředník, ale zanedlouho odešel
dobrovolně na vojnu. Chtěl k letectvu, ale narazil na odpor rodičů a tak
začínal u pěchoty u 35. p. pl. Teprve odtud se dostal k letectvu na Školu
pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově ve VLU (1936-1937)
Praxi letce pozorovatele prodělal v hodnosti des. asp. u 5.
pozorovací letky let. pl. 2 Dr. Edvarda Beneše v Olomouci.
V letech 1937 - 1938 se už věnoval vojenské dráze profesionálně.
Začal studovat na Vojenské Akademii v Hranicích na Moravě. Po vyřazení
v hodnosti poručíka letectva absolvoval ještě aplikační kurz v Prostějově.
V srpnu 1938 je přidělen do Žiliny na letiště k 15. pozorovací letce 3.
Leteckého pluku Generála - letce M. R. Štefánika. Zde působí ve funkci
pozorovatele a zpravodajského důstojníka.
Po okupaci a demobilizaci dostal umístěnku do Nejvyššího úřadu cenového
v Praze, kde se setkal s poručíkem pěchoty Josefem Stříbrným z Lidic
a také se svým pozdějším nejlepším přítelem poručíkem Václavem Študentem,
který pocházel z Hostivice u Prahy.
Do zahraničí odcházejí všichni tři společně 29.12.1939
přes Slovensko a Maďarsko až do Jugoslávie. Zde se 10.1.1940 přihlásili
do řad československé zahraniční armády. V cestě pokračovali přes Řecko,
Turecko, Sýrii a Libanon. Do Francouzského přístavu Marseille přijíždějí
lodí Providence 8.2.1940.
Ve Francii se Josef Horák s Václavem Študentem dostávají
k letectvu a Josef Stříbrný odchází k pěchotě, odkud se postupně dostal
také k letectvu.
Po pobytu v táboře Agde byl poručík Horák 6.6.1940 přidělen
do leteckého výcvikového střediska na letišti v Bordeaux-Mérignac. V této
době Francie kapituluje. Se svolením brigádního generála Karla Janouška
odlétá do Britanie 17.6.1940 společně s ostatními třiceti československými
letci. Dopravní letoun Ensign přistál na letišti Hendon.
Do svazku RAF VR byl přijat jako Pilot Officer a
po krátkém pobytu v čs. leteckém depu v Cosfordu se stal 29.7.1940 příslušníkem
311. bombardovací peruti.
Počátky 311. byly daleko těžší, než měly stíhací perutě,
protože z Francie si letci přinesli minimum bojových zkušeností.
Horák byl původně pozorovatelem, ale jelikož bylo nedostatek palubních
střelců, vykonával tuto funkci.
Po odlétání 200 operačních hodin, při nichž absolvoval
35 nočních bombardovacích náletů, v jejichž průběhu byl dvakrát vyznamenán
ČS válečným křížem, dále Čs. medailí Za chrabrost a povýšen na nadporučíka
letectva, se mu splnilo jeho dávné přání stát se pilotem.
Vyškolil se v průběhu druhé poloviny roku 1941 v pilotní
škole 3. EFTS ve Watchfieldu a v zimě 1941 v Schellingfordu. Pak pokračoval
u 2.SFTS v Brize Nortonu. Pilotní křídla získal 24. ledna 1942. od února
do června 1942 absolvoval operační výcvik u 1429. COTF, a to jako druhý
pilot svého přítele F/O Václava Študenta. Po té se vrátil k 311. bombardovací
peruti.
Mezitím se oženil 6. prosince 1941 s osmnáctiletou Winifred
Mary New ze Stratonu, s níž pak měl dva syny Václava a Josefa. V rámci
Coast Command vykonal dalších 40 operačních letů při honbě za ponorkami
v Biskajském zálivu.
V té době se staly Lidice. Jeho rodiče Anna a Bohumil
Horákovi byli popraveni společně s dalšími 13 příslušníky Horákových a
Stříbrných 16. června 1942 v Praze na vojenské střelnici v Kobylisích.
Hned následný den byli Josef Horák společně s Josefem Stříbrným
povoláni do Londýna na Ministerstvo zahraničních věcí, kde podali svědectví
o Lidicích před spojeneckými novináři.
Po ukončení své operační činnosti byl Josef Horák odeslán
k RAF Staff College v Gerrard's Cross v Buckinghamshiru (Vyská vojenská
škola), po jejímž absolvování působil až do konce války jako styčný důstojník
u Flying Training Command.
Do osvobozené ČSR si přivezl celou rodinu. Jeho žena Winifred
se velmi dobře naučila česky a malý Václav s Josefem uměli česky přirozeně
rychleji. Protože v té době ještě nové Lidice nestály, byly pro ubytování
lidických vyhrazeny domy po odsunutých němcích ve starých Kročehlavech
pod pivovarem.
Z početné rodiny přežila jen sestra Anna, která se vrátila
zcela zlomená z koncentračního tábora. 
V době lidické tragedie byla ve vysokém stupni těhotenství. Narozenou
dceru Věnušku jí esesáci odebrali a více se s ní neshledala.
Horákově manželce se v ČSR zalíbilo a snažila se mu nahradit
ztracenou rodinu a rodnou obec budováním vlastního domova.
Štábní kapitán letectva Josef Horák absolvoval po válce
VŠV a stejně jako škpt. Josef Stříbrný poté působil jako referent 1. oddělení
velitelství letectva hl. štábu. 28. října 1945 byl povýšen na majora a
po únorovém převratu 15.3.1948 byl přemístěn od MNO k LU v Prostějově.
Jako důstojník, pro něhož byl nový režim nepřijatelný však již 12.
dubna 1948 odchází ilegálně do Británie.
Zatímco byl ve své vlasti degradován , vstoupil opět do
RAF. Krátce po tom ale 18.1.1949 při cvičném letu na stroji Dominie za
nepříznivého počasí havaroval a zahynul.
Je pochován daleko od vlasti na hřbitově Witworth Road Cementery ve
Swindonu.
O jeho rehabilitaci se pokoušela od roku 1968 jeho sestra
Anna, provdaná Nešporová. Teprve po revoluci 1989 se podařilo úplně rehabilitovat
Josefa Horáka před čs. právním řádem, s navrácením hodnosti i vyznamenání.
Vyznamenání: 3x Československý válečný kříž (16.4.1941,
2..6.1941, 26.10.1942), Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
(28.10.1940), Československá medaile Za zásluhy 1. stupně (13.3.1945),
Československá vojenská pamětní medaile se štítky F-VB, The 1939-1945 Star
with Atlantic Claps, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.
V roce 2012 Kříž obrany státu.
Sestaveno volně podle: Vojenské osobnosti Československého odboje |
