Pokaždé, když vyjíždíme
sázet hrušeò do míst, kde by si u ní místní
rádi pøipomínali Lidice, je to i pro nás slavnostní
událost.
Tentokrát jsme vyrazili na
severozápad od Teplic je menší mìsteèko zvané
Košťany.
Už o nìkolik rokù døíve
jsme zde našli ulici Lidickou a svìte div se, na jejím horním
konci i Lidický køíž s nápisem vytesaným
do kamene „Lidice, 10. èervna 1942“. Tehdy jsme se zde stavìli
cestou z odhalení pomníku vìnovanému Lidickým
ženám, které 1.6.1945 právì na Cínovci
pøešly hranice do osvobozené vlasti.
Tak dnes 19. øíjna jsme pøijeli k zahradì Mateøské školky v Husovì ulici, kde už èekali místní dìti i dospìlí, aby se zúèastnili výsadby pøivezené hrušnì.
Pan starosta Tomáš Sváda
naší delegaci pozdravil a pøedstavil kolektivu MŠ a pøítomnému
panu øediteli ZŠ Mgr. Milanu Sanitrikovi.
Po té jsme si vyslechli básnièku
od chlapce z mateøinky (jehož jméno jsem bohužel nezachytil).
Pøítomné jsem
pozdravil a promluvil o hrušni, kterou z Lidic vezeme a vyzval všechny,
aby pøiložili ruku k dílu.
Šlo to ráz na ráz. Dìti
se o pøipravené lopatky podìlily.
Poèasí nám
pøálo a v poøadí už 33. hrušeò
byla v zemi.
Pøesun do Základní
školy na Komenského námìstí netrval dlouho.
Obì školy jsou v tiché, na zeleò bohaté západní
ètvrti mìsta, kde místní zalesnìná
krajina zároveò obklopuje púvodní jámu
povrchového dolu Barbora, dnes naplnéné vodou obrovitánského
koupalištì vzdáleného cca 200m od školy.
Pan øeditel Sanitrik pro nás
pøichystal malou exkurzi školou, jejíž chodby jsou velice
pìknì vyzdobené dìtskými kresbami.
Prošli jsem nìkolika
chodbami a schodišti až k tìlocviènì, kde nás
oèekávaly dìti, se kterými jsme se potkali
už v zahradì MŠ a navíc pøišly ještì další
dvì tøídy.
Po úvodní øeèi
pana øeditele jsem vyprávìl dìtem jak došlo
k Lidicím a pak to o èem vždy vyprávìla
moje maminka - jak to bylo se èleny rodiny Horákù.
Musím podìkovat
všem pozornì naslouchajícím dìtem, které
paní uèitelky ani nemusely napomínat, protože je vyprávìní
zaujalo.
Podìkoval jsem i vedení
školy a nakonec rozdal kartièky s obrázkem naší Lidické
Památné hrušnì.
Jménem Obèanského spolku Lidice jsem panu Vrculovi za tento ojedinìlý poèin podìkoval.