Na trávníku před školou Charloty Masarykové na Lánech se ve čtvrtek 22. října sešlo shromáždění několik tříd, aby děti přivítaly dceru Lidické hrušně. Po slavnostních projevech paní ředitelky Mgr. Vrabcové, paní Havelkové z Kulturní komise a panu starostovi panu Karlu Skleničkovi si děti sama hrušeň zasadily do připravené jámy.
Z Lidic do Lán přijela delegace včele s paní Kalibovou a předsedou Občanského sdružení Lidice panem Antonínem Nešporem, dále přijely členky OSL a předseda spolku pro vybudování památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného v Lidicích pan ing. Kaliba.
Děti z pěveckého kroužku zazpívaly
na přivítanou hrušničce několik národních písní.
Následovala beseda ve školní tělocvičně s paní Kalibovou
o Lidické historii. Beseda končila dotazy dětí na různé detaily z vyprávění.
Těch dotazů bylo přes třicet, a tak, když beseda skončila následoval až
frenetický potlesk, kterým děti děkovaly jedné z posledních žijících Lidických
žen.
Ještě po konci besedy si někteří žáci prohlédli přinesenou kroniku naší památné Lidické hrušně do níž se také měli možnost podepsat.
Po akci ve škole nás pozval pan starosta
na Obecní úřad. Byl potěšen, když jsme mu vyprávěli, jak jsme právě zde,
v obřadní síni navštívili na podzim roku 2012 zkoušku pěveckého sboru Chorus
Laneum, abychom dohodli jeho vystoupení v Lidicích při shromáždění
u památné Lidické hrušně. Lánský smíšený pěvecký sbor v roce 2013 také
v Lidicích vystoupil.
Stejně tak došlo i na povídání o výstavě
hrušňové sbírky, kterou naše sdružení uspořádalo k v
muzeu T.G.M. při příležitosti výročí založení republiky v roce 2010.
Tehdy bylo vystaveno 32 exponátů. Dnes sbírka čítá téměř 60 uměleckých
děl ztvárňujících památnou hrušeň a díla připomínající lidickou tragedii.
Travnaté plochy v Lánech jsou osazeny
různými skulpturami. Před Obecním úřadem je zajímavý exponát od Pavla Novotného
nazvaný "Vítací pták".
Je tu od toho, aby vítal návštěvy Lán i nově občany,
kteří se do Lán přistěhovali.
GPS: 50°7'32.992"N, 13°57'8.49"E
Bráním se podléhat fenoménu "déjá-vu",
intenzivnímu pocitu něčeho již dříve vnímaného, spíš jsem nakloněn věřit,
že obvykle se dějí věci obvyklé.
Nicméně…
Na lánské školní zahradě se
objevila Lidická hrušeň, symbol nezničitelnosti a životaschopnosti všeho
lidského a pozitivního. Těch sazeniček obyčejného stromu, který navzdory
velikášským tendencím expanzivní ideologie stále žije, není mnoho – a jedna
z nich zakořeňuje právě v Lánech. Určitě v tom nebyl programový záměr,
aby se dostala právě sem, patrně k tomu došlo shodou okolností, ale kdybych
byl nakloněn symbolům, řekl bych, že tady zasáhl osud; a náhoda to prý
je konec konců Bůh.
Jeden ze sto sedmdesáti tří lidických mužů popravených u zdi Horákova statku byl náš rodák Robert Krejza (* 25. července 1913 ve Vašírově). V dospělosti byl zaměstnancem konzumního družstva Včela – Bratrství a pracovní povinnosti ho odvedly daleko od rodné vesnice. Oženil se, byl bezdětný. Protože toužil žít a pracovat na Kladensku, byl na vlastní žádost přeložen do Lidic u Kladna jako skladník tamější konzumní prodejny Bratrství. Stal se lidickým občanem, bydlel v čp. 99 a sdílel tragický osud svých sousedů.
Robertův bratr František Krejza (* 16. srpna 1919) byl zaměstnán jako důlní zámečník. Na konci druhé světové války bydlel v Rynholci. Dne 7. května 1945 odjel s mnoha dalšími dobrovolníky do Hříškova, aby se zúčastnil bojů o tamější muniční skladiště. U hříškovského hřbitova byl zasažen do hlavy a na následky tohoto těžkého zranění pak dne 29. května 1945 v kladenské nemocnici zemřel. Mamince prý ještě řekl: „Bojoval jsem za vlast a za svobodu – a také jsem chtěl pomstít nevinného bratra Roberta z Lidic.“
Spolu s dalšími hrdiny byl František Krejza vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
Vypadá to téměř jako zásah vyšší moci, že jedna z mála sazeniček Lidické hrušně našla své místo u nás, že přednostně doputovala do rodné obce dvou mužů, kteří v souvislosti s Lidicemi položili život. Asi to tak mělo být. Nehledejme za tím však věci nadpřirozené.
Jsou události a data, která bychom měli znát úplně všichni, ať se nás to týká osobně, nebo jen zprostředkovaně. Nikdy se neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.