ZŠ Příbram – ulice Bratří Čapků. 

    Příbram je od středověku vyhlášena svou důlní činností, jednak těžbou stříbra a v nedávné době i uranu. Pak je Příbram také známa svým mariánským poutním místem nazvaným „Svatá hora“.   Ani za jedním z těchto turistických lákadel jsme sem ale nepřijeli.

    Chvíli bloudíme jednosměrnými uličkami, ale nakonec jsme přijeli k Základní škole na ulici Bratří Čapků.

    K brance školního pozemku, nám přišel v ústrety pan Vlastimil Šustr – aktivní penzista, jinak absolvent této školy asi před padesáti roky.
    V proskleném vestibulu byla delegace složená ze dvou lidických spolků pěkně přivítána paní ředitelkou Alenou Mašíkovou. Protože jsme přijeli na čas, zbyla i chvíle na neformální přijetí a předání pamětního listu výsadby dceřiné hrušně a grafiky od akad. malířky Aleny Antonové s názvem "Zátiší s Lidickými hruškami"

    Pak už jsme se rozdělili na dvě skupiny a začali besedovat.

    Ve třídě o patro výše už čekali starší žáci na pana ing. Kalibu a jeho manželku Marcelu a v sále školní knihovny tiše seděli ti mladší a přivítali potleskem naše členy OSL pana Nešpora s manželkou Pavlou. Podobně jako tomu bylo v Berouně jsme uskutečnili dvě paralelní besedy.
    Jak běžel čas, děti by poslouchaly a poslouchaly, ale školní hodiny v takových případech nemilosrdně spěchají. Přesto došlo i na dotazy. Obě besedy  o osudech Lidic a jejich obyvatel uběhly hrozně rychle.

    Po besedách jsme se všichni oblékli a šli na školní zahradu, kde už čekala vyhloubená jamka, připravena zemina a nářadí.

    Paní ředitelka v projevu přivítala výsadbu tohoto, již 23. „Posla naděje“ a jedna z žákyň k této příležitosti přednesla báseň.  Dětem pak předal štěp pan Nešpor. Lopaty šly z ruky do ruky. Každý, i ten nejmenší žáček, si chtěl přihrnout trochu hlíny.
    Členové místního foto kroužku pořídili záznam, který přislíbili, že poskytnou pro naše stránky.

    Touto hrušní jsem ukončili výsadby prováděné v letošním roce.

    Ať se hruštičce v Příbrami daří.