Celkový počet obětí v období druhého stanného práva v českých zemích lze odhadovat na více než 5000 lidí, což je desetinásobný počet ve srovnání s prvním stanným právem.
 Na podzim 1942 se na řídící úřadovně v Praze objevil nový šéf - SS - Obersturmbannfűhrer vrchní vládní rada dr. E. Gerke, který do poloviny října 1942 až do konce nacistické okupace řídil činnost gestapa v Praze.
    Od léta byli zatčení stále častěji podrobování „zostřeným výslechům“. Používání fyzického násilí nikdo nekontroloval a nezakazoval.  Gestapáci byli hodnoceni podle výsledků své policejní práce a nikoho nezajímalo, jak jich na okupovaném území dosahovali.  Od počátečního fackování, kopání, nucení k nekonečnému množství dřepů až do úplného vysílení přecházeli gestapáčtí sadisté k dokonalejším formám mučení. Vězeň byl například spoután do kozelce, mezi ruce a nohy mu byla prostrčena hůl. Na této jej zavěsili mezi stoly a „houpali“ pomocí kopanců nebo bití klacky.
     Přes veškerý teror gestapáci poznávali, že nejsou schopni zlikvidovat český odboj. Slovenské národní povstání a zejména příchod desantů dále aktivizovaly české národně osvobozenecké hnutí.