- pochytání pachatelů pražského atentátu. Ve hře byla prestiž "pánů vyšší rasy". Ubohá provokatérská fantasie nařekla gestapákům jen jedno opatření.

     Bylo nařízeno, že Češi jsou povinni "policejně označiti" Heydrichovy vrahy nejpozději do 18. června. Okupanti - otrokáři podali jakési ultimatum zotročenému českému národu. Co národu hrozí, nebude-li ultimatum vyplněno - o tom bez újmy psali hitlerovští pisálkové německy i česky.

     V hitlerovském plátku "Nedělním listě", vycházejícím v Praze česky, psal nějaký gestapák Karl Werner :
"Buď  bude český národ pomáhat Německu, nebo bude v opačném případě přihlížeti, jak národ sabotážníků v souhlase se zákony válečné doby bude pronásledován."
 V druhém článku, napsaném po česku v hitlerovském časopisu "Národní Politika" a německy v časopise "Der Neue Tag" bylo otištěno toto:
"Každému musí býti jasno, že Německo je dostatečně silné, aby se v době co nejkratší vypořádalo se všemi odpůrci ve střední Evropě nezávisle na tom, jestliže se tento odpor projevuje u jednotlivců či u celých národů."

     Autor článku s rozkoší vzpomíná, jak Alexandr Macedonský  "srovnal se zemí celou řeckou oblast a všechno obyvatelstvo prodal do otroctví. V Řecku pak po tom vládl klid po dlouhá léta". Podobný osud, hovořilo se v článku, postihne i český národ, jestliže se nepodřídí "novému řádu".
 Tady se opět projevila bezmocnost hitlerovských padouchů. Oni nemohou postupovati proti evropským národům tak, jako Kaisr postupoval proti černochům.  Nemohou, nikoliv proto, že jim to nedovolují nějaké lidské city - těch oni  nemají, ale proto, že jim v tom brání  životný strach o vlastní kůži. Fašisti mohli zničit Lidice, ale nemohou zničit celé Čechy, neboť to by znamenalo zničit uhlí, kovy, textil, výzbroj, pracovní síly, t.j. vše to, co se Německu jeví jako otázka života a smrti. Tomu rozumějí hitlerovci, a tomu ještě lépe rozumí český
národ.

     Přišel termín ultimata - 18. červen a odvážní čeští patrioti, ztrestavší kata Heydricha, zůstali mimo dosah gestapa. Okupanti musili získati východ ze své hloupé a směšné situace, do níž sami sebe dostali. Východ byl nalezen v odpuzující a krvavé inscenaci. V den, kdy prošel  termín ultimata, hlásilo pražské radio, jakoby "atentátnící" byli ozbrojeni v jednom z pražských kostelů a tam na místě zastřeleni. Provokatéři z gestapa se najednou báli sestrojiti i jen jakési podobenství soudu. Kdo nevěří hitlerovským věrolomcům, že to byli skutečně atentátníci, může zajíti do onoho kostela a pozeptat se tam mrtvol zastřelených.
 Tam se asi zakončila novější kapitola krátké, ale zato odporné historie "nového řádu v Evropě", nadepsaná "Reingold Heydrich". Význam této kapitoly jde daleko za hranice ujařmeného Československa. Nedávno napsal berlínský dopisovatel švýcarského časopisu  "Tribune de Genéve" :
"Kromě atentátu pražského vědí v Berlíně ještě o jiných nepříjemných zjevech takovéhoto charakteru . . . ze severu, ze západu i z východu Evropy docházejí zprávy o atentátech na důstojníky i vojáky okupačních armád."
 Hitlerovci uchvátili mnoho evropských zemí, ale nezmohli jich pokořiti. Okupanti se drží hrubou silou, terorem, loupežemi. Oni nepřinesli do života evropských národů ničeho, kromě krve a slz, bídy a hladu, násilí a vražd. Ujařmené národy jim platí vrchovatou měrou opovržení a nenávisti. Ne špatně psal v těchto dnech turecký list "Eni Sabach" :  "Do té doby, dokud "vosa"  nerozstřílí celou Evropu, není možno počítati s jejím pokořením. Zůstane-li v Evropě jen jeden člověk, bude i on pokládati za cíl svého života podarovati se jménem nezávislosti."
 Konečně, v evropských zemích, Němci ujařmených, nezůstane jen jeden člověk, ale desítky milionů lidí. Dům vystavěný z karet "nového řádu" je připraven se zřítiti při prvním silnějším závanu osvobozující bouře.