23.2.2011
zorganizoval OV ČSBS, OV ČSOL v České Lípě ve spolupráci s MO SBB a s MO
ČSBS Nový Bor odpoledne protestů.
V 16
hodin navštívil novoborského starostu Mgr. Dvořáka, brigádní generál Alexander
Beer, který vznesl protest proti Pomníku osmi popravených Němců. Panu generálovi
nejvíce vadila skutečnost, že pomník oslavuje bývalé nacisty a dokonce
i příslušníka SS, doktora Trägera. Navíc je postaven na nejčestnějším místě
Lesního hřbitova proti hrobům rumburských hrdinů. Požádal pana starostu,
aby byl přizván na jednání Rady města a mohl ji přesvědčit, že tento pomník
musí být odstraněn. Bez zrušení pomníku není míru, konstatoval na závěr
jednání pan generál.
Během
jednání pan generál několikrát zdůraznil, že nemá nic proti Němcům, naopak
on mluví perfektně německy, protože ho vychovala nevlastní maminka, Němka.
Od 17.30
se v Grandhotelu Pražák se konala tisková konference, na které pořadatelé
vysvětlili důvody, proč budou novoborští občané protestovat proti uvedení
divadelní hry 32 hodin mezi psem a vlkem. Místní pořadatele Josefa Doškáře,
Zbyňka Cincibuse, Roberta Uksu, Zdeňka Stehlíka, Pavla Danyse přišli demonstraci
podpořit hosté. Za SBB Ing. Jana Bobošíková a Mgr. Jana Volfová a za OS
Lidice pan Antonín Nešpor.
Hlavní
informaci o důvodu demonstrace přednesl Robert Uksa, který sdělil všechny
nepravdy a zavádějící informace, které divadelní hra / scénář/ obsahuje.
Postupně se k daném k tématu vyjádřili všichni pořadatelé, včetně pana
Zdeňka Stehlíka , který divadelní hru viděl dvakrát.
Josef
Doškář několikrát zdůvodnil, že proti knize i divadelní hře mu vadí zásadně
to, že veškeré upoutávky i recenze tvrdí, že kniha /hra/ je napsána podle
skutečných událostí, které se v Boru, tenkrát po válce, staly. To je lež
a výmysl Jana Tichého. Pan Tichý / a nijak se tím netají/ napsal tuto knihu
na zakázku kamaráda J. Tomáše, majitele nakladatelství Akropolis.
Krátce
se zmínil o pomníku. Upozornil na to, že v prosinci 2005 představitelé KSONNu
/sdružení občanů německé národnosti/ odmítli návrhy Jana Tichého na umístění
pamětní desky a navrhovali umístit desku a kříž na hrob provinilců. Tento
návrh odsouhlasilo i Rada města 15.1.2006.
TENTO
NÁVRH BY OBECNĚ VYHOVOVAL VŠEM OBČANŮM I DNEŠNÍM ODPŮRCŮM POMNÍKU.
Mgr.
Lovecká / instruována Janem Tichým/ ubezpečila dne 26.1. 2006 zastupitele
města, kteří nechtěli povolit výstavbu pomníku, protože neměli jistotu,
že popravení nebyli nacisté. Souhlas k tomu dali rozdílem jednoho hlasu
až po ubezpečení že nacisté nebyli! Po té poděkoval všem účastníkům a požádal
všechny přítomné, aby se přesunuli na místo demonstrace, aby zachovali
po celou dobu demonstrace klid.
Demonstrace byla zahájena v 18.30 hodin. Před divadlem bylo umístěno hlavní heslo demonstrace bylo Dnes oslava zločinců z NSDAP a SS a NEPŘIPUSTÍME ÚČELOVÉ PŘEPISOVÁNÍ DĚJIN. Před zahájením demonstrace bylo zapáleno 54 svíček na paměť 54 francouzských zajatců , kteří odešli na pochod smrti z továrny bratří Rachmannů /podle knihy i hry hodných zaměstnavatelů/. Nikdo z nich se domů nevrátil.
Průběh klidné demonstrace byl narušen při projevu lidického občana, pana Nešpora. Manželská dvojice si „razila“ cestu mezi demonstranty a paní Š. hlasitě přerušovala projev pana Nešpora, pořadatelé několikrát paní Š. upozornili, že překřikuje pana Nešpora, aby nevyrušovala a šla na představení. Nedala si říci a demonstranti začali skandovat LIDICE! LIDICE! Tak dlouho až paní zmizela v divadle! Před tím stačil ještě pan Š. zakřičet nešahejte na moji ženu! A protestujte si proti tomu rusákovi který o... i několik ženskejch v Boru. Po té mávnul pěstí a pan učitel, zastupitel zmizel v divadle. Vše proběhlo pod záběry kamer. Pan Nešpor v klidu domluvil. Pár slov přidal pan Stehlik, paní Bobošíková, pan Uksa Paní Mgr. Volfová poděkovala všem za účast a i ona zdůraznila, že nemá nic proti německým občanům , že i ona měla německou babičku, ale že dějiny předělávat nedovolíme. Josef Doškář poděkoval 90 účastníkům za účast.
Nechám na čtenářích, jak naloží s incidentem Šepsových.
Pro informaci
: My jako pořadatelé jsme byli domluveni, že na TK umožníme vstup pouze
novinářům a pozvaným hostům. Když jsem se vracel z jednání u pana strosty,
byl jsem upozorněn na to, že přišla nepozvaná paní Šepsová. Slušně jsem
ji položil otázku zda má pozvánku, či má novinářskou legitimaci. Po odpovědi,
že není novinářka a ani nebyla pozvaná jsem požádal , aby opustila místnost,
že je mi líto.
Po té
jsme se poradili, a já jí sdělil, že může zůstat. Zvedla se a se slovy,
to tedy ne, já tady nebudu, opustila sál.
Josef Doškář