... a muži byli zastřeleni <=|
27 |=> seznam
Paní Suchá vzpomíná
na den devátého června, kdy byla se svým manželem a synem u notáře v Unhošti.
Předávali synovi své hospodářství. "Na cestě k domovu mne tatík těšil,
dal mi ruku na rameno a řekl : "Tak, matko, teď si odpočineme, už nebudeme
tak dřít, jako jsme dřeli. Teď si odpočineme a užijeme v klidu své stáří."
To bylo devátého června. Druhý den byl zavražděn se svými syny a naše hospodářství,
naši celoživotní práci, zničili nacističtí běsi. "
" Týden
před lidickou katastrofou", vzpomíná dělník Viktor Vopička ze Pcher,
"vyprávěl mi Josef Suchý, že mu jeho otec devátého června předá hospodářství.
Velmi se těšil, že bude hospodařit na svém. Hospodářství mu otec opravdu
předal, ale den na to bylo zničeno s celou obcí."
* * *
Václav Fišer ze Hřebče byl před lidickou
tragedií zaměstnán v obci jako polní hlídač. Jeho vzpomínky patří
lidickým rolníkům, s nimiž naposledy mluvil. Píše o tom :
"Jako polní hlídač
sešel jsem se dne 9. června 1942 o páté hodině odpolední s rolníky Josefem
Kruntem, Václavem Rákosem, Josefem Šroubkem a Josefem Veselým. Byli na
obchůzce svých polí a velmi si pochvalovali, jakou budou míti úrodu. Začali
jsme hovořit o posledních událostech a rolník Šroubek nám řekl, abychom
raději mluvili o něčem jiném. Vyprávěl nám, že mu řekl jednou německý voják,
když se dozvěděl, že je Šroubek legionář, že by Hitler nejlépe udělal,
kdyby nechal všechny legionáře postřílet. Během hovoru jsme přišli k lesíku
a pan Veselý mě vybídl, abych si zašel k Podhorovům na večeři.
Protože jsem neměl
večeře ve smlouvě, odmítl jsem a pan Veselý mě řekl: Tak dobře, pane Fišere,
když nechcete jít, počkejte na mne tady v lesíku a já vám přinesu mazaný
chléb se škvarky." Potom odešli všichni domů a nikdo z nás netušil, že
se rozcházíme navždy. Pan Veselý už mi chléb nepřinesl. Brzy jsem zjistil,
že se v obci děje něco neobvyklého. V lesíku jsem zůstal až do té chvíle,
kdy se z vesnice ozvala střelba."
... a muži byli zastřeleni <=|
27 |=> seznam