... a muži byli zastřeleni     <=|   28    |=>  seznam            Soustružník pan Václav Jelínek z Kamenných Žehrovic pracoval se starostou obce Lidic Františkem Hejmou.
         Jako  řemeslník byl dobrý a při práci nebyla u něho o nějaký ten šprým nouze. Za okupace říkával: "Václave, nějaká legrace musí být, je to naší solí v utrpení, které prožíváme. " Když ráno po příchodu do práce nepronesl veselé slovo, poznal jsem na něm ihned, že má nějakou starost. Býval často předvoláván na okresní úřad, aby se zodpovídal z malých dodávek zemědělských produktů obce. Ale z toho si nic nedělal a hleděl vždy, aby občané v jeho obci měli více a okupantům dali co nejméně.
        Poslední týden před lidickou tragedií byl Franta Hejma k nepoznání. Byl zamlklý a bylo na něm vidět, že má starosti. Na otázky suše odpovídal : "Musím na úřad, musím na četnickou stanici do Buštěhradu a pod.  " Když jsem ho chtěl přivésti na veselejší myšlenky, odbyl mě. To bylo v pondělí 8. června 1942. V úterý přišel sám a začal si stěžovat, že s ním zavádějí křížové výslechy ohledně Horáka a Stříbrného. Řekl mi, že musí na četnickou stanici do Buštěhradu, jakmile se vrátí z práce. Utěšoval jsem ho: "Franto, neměj obav! Vždyť si nejsi ničeho vědom. A vykroč pravou nohou."
        Milý Franta přikývl a to bylo naposledy, co jsem ho viděl. Jak nám všem v dílně bylo, nám všem, kteří jsme se s ním stýkali a s ním denně nebojácně o všech věcech hovořili ! Kdy asi přijde gestapo pro nás ? Nepřišlo, neboť Franta Hejma nezradil." *  *  *    Pan ing. František Petřík z Kladna vzpomíná na svého syna Zdeňka Petříka, učitele v Lidicích.  "Byl milé a upřímné povahy, jeho srdečný pohled a usměvavá tvář získávaly mu přátele. Žáci ho měli rádi a vždycky se k němu hlásili, z čehož měl ovšem velikou radost.
         Již jako student nenáviděl křivdu. Nade vše miloval svou rodinu i povolání, které si zvolil a svědomitě vykonával. Rád jezdil na kole a proto jsme mu způsobili největší radost, když jsme mu darovali novou motorku Jawu. Nikdy nezapomenu na jeho překvapení a štěstí, se kterým se seznamoval s novým strojem. Ten první večer nechtěl jít ani spát, až konečně u milé Jawy usnul.
         S jakými myšlenkami asi stál nešťastného dne 10. června 1942, v záři slunce a pod modrou oblohou, on, československý voják, silný, ale v tu chvíli bezmocný, před popravčí německou luzou ?
 Kolik mrtvých viděl již kolem sebe, kolikátý byl on ?  Nikdy na milého Zdeňka nezapomeneme !"   ... a muži byli zastřeleni     <=|   28    |=>  seznam