Celý vývoj tragedie Lidic dlužno posuzovati pod zorným
úhlem všech vzpomenutých nařízení a výnosů, kterými se Heydrich ve své
funkci zastupujícího říšského protektora uvedl a zvláště pak dalších výnosů
po jeho smrti, kterými se snažil K. H. Frank dokázati Hitlerovi a jeho
hlavnímu stanu, že jedině on jest vhodnou osobou, která dovede český národ
zkrotit a z tohoto důvodu si zaslouží v nejbližší
budoucnosti také plného uznání a nejvyšší funkce.
Vydává výnos ze dne 27. května 1942, t. j . v den
atentátu, o vyhlášení civilního výjimečného stavu nad celým protektorátem
Čechy a Morava, který nabývá platnosti vyhlášením v rozhlase, což se stalo
téhož dne o 21.32 hod. Ve druhém článku výnosu se nařizuje: "Kdo osoby,
které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc,
anebo, maje vědomost o jejich osobě, nebo o jejich
pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou."
Ve vyhlášce o atentátu ze dne 28. května se mimojiné
praví:
"S poukazem na vypsanou odměnu 10,000.000 korun, která je stanovena
na údaje z řad obyvatelstva, jež povedou k dopadení pachatelů a bude plně
vyplacena, se předkládají tyto otázky:
1. Kdo může učiniti údaje o pachatelích? atd." ...
Takto mluví další vyhláška K. H. Franka, uveřejněná v denním tisku na území protektorátu v pátek dne 28. května, v níž se mimo jiné ještě stanoví: "Všem osobám se zaručuje, že jejich údaje na přání budou považovány za přísně důvěrné."
Konečně výnos zastupujícího říšského protektora SS-Oberstgruppenführera a plukovníka-generála policie Daluegea ze dne 28. května 1942 o povinném hlášení všech dosud se nepřihlásivších osob na území protektorátu, které dokončily 15. rok svého věku, doplňuje tuto serii drastických a pojmu práva naprosto odporujících ustanovení a nařízení, podle nichž se stal trest smrti jediným trestem této zlovůle na poli "práva".
Výnos Daluege-ho jde tak daleko, že používá trestu smrti i za pouhé nepřihlášení se a to ve lhůtě pouhých 24. hodin, poněvadž lhůta k přihlášení uplynula v pátek 29. května o půlnoci.