tehdejších přísíušníků t. zv. Schnellkomanda z Prahy: Kaltenbacha, Müllera, Czernocha, Kossaka a Kollera, kteří později sloužili u německého četn. velitelství v Táboře.

    Ti shodně udávali, že Lidice byly obklíčeny se čtyř stran vojenskými jednotkami (pravděpodobně SS ) . Později k nim přibyl celý prapor Schutzpolizei, původem z Lipska, a pověstné pražské Schnellkomando.

    Celá obec byla pohřížena ve spánek a Koller poznamenává - jenom psi nepokojně vyli a bylo slyšet tu a tam vrznutí dveří a hlas okřikující štěkajícího psa.

    Krátce před půlnocí stáhl se vojenský kruh těsně na okraj obce a Schutzpolizei, rozdělena na menší skupiny, pod velením členů Schnellkomanda se vrhla na spící obec. Ranami pažeb a jiných předmětů na domovní dveře byli Lidičtí burcováni. Němci vnikali rychle a bezohledně v menších skupinách do všech koutů a domů takřka současně.

    Zatím co jedni prohledávali každý kout domů, vyvlékali jiní uděšené obyvatele z lůžka, nedávajíce jim ani příležitosti obstojně se obléknouti. Oddělovali ženy a děti od mužů, které hnali na jedno místo. Docházelo při tom k srdcervoucím scénám. Manželky a děti se vrhaly otcům a mužům kolem krku. Leč dlouhé loučení nebylo trpěno a většinou rána pažbou měla při něm poslední slovo. Jmenovaný Czernoch říká výslovně: "Šlo mi to již na nervy. Ty ženské dělaly takový rámus, do toho řvaly děti, štěkali psi, dobytek bučel, drůbež lítala všade v povětří . . ." 
 

K. H. Frank na scéně.

    Asi k sedmé hodině ranní přijíždí do Lidic ve své černé limusině K. H. Frank v doprovodu vyšších důstojníků SS.

    Jeho příjezd je znamením k zahájení závěrečné tragedie. Frank prohlašuje na návsi ke shromážděným představitelům německé "spravedlnosti" :

          "Führerbefehl! Liditz wird dem Erdboden gleichgemacht und die Männer im Alter von 16 Jahren aufwärts werden auf der Stelle erschossen!"

           ("Rozkaz vůdcův! Lidice budou srovnány se zemí a muži ve stáří od 16 let výše  budou na místě zastřeleni!")

    Ženy s dětmi jsou vyváděny na to ze školy, nakládány do připravených autobusů a odváženy do kladenského gymnasia. Nemají ani kdy, aby se dobře poohlédly po rodné obci. Není jim známo, co se stalo s jejich muži, syny, otci, bratry a příbuznými - neboť jich už nespatřily. Neměly ani kdy, aby si uvědomily, co se s nimi samotnými děje. Tak rychlý byl sled všech těchto událostí, jež v několika hodinách změnily od základů vše, co jim bylo, až do chvíle odjezdu z rodné obce, představou života a lidského i rodinného štěstí. Ještě že děti byly po jejich boku na této smutné cestě do nedalekého Kladna. V posledním okamžiku bylo přivedeno do školy ještě několik mládenců do 16 let, kteří byli původně zahnáni do nádvoří Horákova statku, ale odtud vráceni, když bylo zjištěno jejich stáří.

    Poslední autobus mizí za návrším směrem k Buštěhradu a již na různých stranách obce