posazeno 46 dětí s několika příslušnicemi červeného kříže a s třemi českými ženami, pravděpodobně matkami nejmladších lidických dětí. Do druhého autobusu bylo posazeno 48 dětí se stejným počtem doprovodního personálu.

    Ze tříd byly děti vyváděny pod silnou stráží přes nádvoří gymnasia ke vratům. Tam stráž zůstala státi, bedlivě sledujíc pohyb bezbranných dětí.
    Byly to děti v nejmladších letech. Nesly si malé balíčky, asi tak velké jako kapesník, v nichž pravděpodobně měly něco málo k jídlu nebo trochu cukroví. (l)

    Ty menší se držely za ruce a starší za nimi, jak vojáci, opouštěly gymnasiální vrata. Tak nejmladší a nejnevinnější opouštěly své rodné hnízdo a svou vlast a byly hnány tam, kde nebudou znáti jejich jmen, tam, kde každé děcko obdrží jen číslo a nacistickou "kulturu" . . .

    Výslechy zatčených bylo zjištěno pouze, že děti byly odvezeny do Prahy a tam s nimi naloženo podle rozhodnutí K. H. Franka. Nikdo nemůže přesně říci, co se s nimi stalo, ani kam byly dopraveny.

    Děti, jak je dnes přesně zjištěno, byly dopraveny do Lodže v Polsku, odtud do tábora v Gneisenau ve vartské župě, odkudž dvakráte napsaly korespondenční lístky, a další stopy není. Oněch 7 nejmladších bylo dáno původně do německé dětské nemocnice na Karlově nám. v Praze a odtud potom do Krče.
    Tento moment v lidické tragedii je nejstrašnější obžalobou K. H. Franka, hnusného strůjce únosu lidických dětí.

    Zatím, co se odehrávala v kladenském gymnasiu závěrečná scéna osudného dne, dával Felkl dohromady seznam zastřelených mužů. Ale i přes důkladné porovnání všeho materiálu s policejními přihláškami, nepodařilo se mu zjistiti jméno I73. muže, který byl dopoledne na Horákově zahradě zastřelen. Hlásí tuto skutečnost Wiesmannovi, který nařizuje, aby mrtvoly byly ještě jednou prohledány a přivezeno na služebnu gestapa všechno, co mají u sebe.

    Tuto práci prováděla druhého dne, 11. června 1942, kolona Židů z koncentračního tábora v Terezíně, která musela též vykopati na Horákově zahradě velký společný hrob, kam byli zavraždění lidičtí mužové naházeni a zasypáni. Předtím bylo mrtvým vybráno z kapes všechno, co u sebe měli. Zlaté předměty, jako hodinky, prsteny a pod., pokud jim ještě přes noc zbyly, rozkradly německé stráže a SS-mani z Terezína, doprovázející toto pracovní komando. Osobní doklady (2) byly na místě shromážděny a doručeny gestapácké služebně na Kladně, kde je Felkl znovu porovnával se svými seznamy. Jméno 173. muže však zjištěno nebylo a má se za to, že jde v daném případě o kočího, který se přistěhoval 9. června 1942, tedy den před touto tragedií, do jednoho statku v Lidicích a nebyl ještě policejně přihlášen.

    Ve vězení kladenského gestapa však tou dobou dleli příslušníci rodin Horákovy a Stříbrných v počtu 15 osob od 3. června 1942, k nim přibyli 10. června ti lidičtí muži, kteří pracovali v Poldině huti, vrátili se však od Lidic do podniku a byli, jak
 

 (1)  Zatčení gestapáci udávají, že dětem byly dány pomocnicemi gestapa a nacismu, t. zv. "sestrami NSV", hračky a vánočky, aby neplakaly.
 (2)  Tyto osobní doklady byly v červenci 1945 nalezeny na Kladně.