byly pak postaveny před stanný soud v Praze a zastřeleny.
    V kladenském gymnasiu byly všem dětem vyplněny t. zv. "Fragebogen" - dotazníky, s osobními daty, které se rovněž zachovaly.

    Tímto spisováním, prováděným za nadávek, zlého zacházení a v nejistotě uplynul čtvrtek a uběhlo dopoledne pátku dne 12. června 1942. Nikdo z žen ani dětí neměl zdání, co se stalo s obcí, s muži a se vším, co opustily. Odpoledne přijíždí z Prahy dva vyšší SS a vybírají si mezi dětmi dvě děvčátka a jednoho chlapce, kteří odpovídají prý rasovým představám germánským, k poněmčení na starém říšském území. Je to dvouletá Hana Špotová, šestiletá Dagmar Veselá a tříletý Jaromír Zelenka.

    A tak nadchází onen smutný páteční večer, kdy se naposledy viděly lidické matky se svými dětmi.
    O tomto časovém úseku budiž zde citováno líčení očitých svědků, pol. št. strážmistra Oldřicha Kloudy a pol. strážmistra Miroslava Bradáče:

    "O 19. hodině jsme uzavírali blok ulic kolem gymnasia a Austových sadů. Na tento večer nezapomene nikdo, kdo mohl alespoň částečně něco pochytiti. Tou dobou nastalo v gymnasiu odlučování dětí od žen. Plačící děti byly odváděny do jedné ze tříd v I. poschodi. Zprvu bylo slyšeti pláč a nářek dětí, které ztratily tam v obci své otce a zde ztrácely i své matky. Pro nás to byly chvíle drásající. Kladenský lid,
bydlící kolem budovy gymnasia, nesměl se ani z oken dívati, jinak bylo hrozeno přísnými tresty.

    Kolem 20. hodiny zastavily v Austových sadech dva veliké autobusy, řízené Němci. V těchto sadech blízko budovy a ohrady gymnasia, v projektované spojce ulic Žd'árské s Příhodovou, bylo složeno dosti stavebního kamene přes 1 metr vysoko. Tam bylo možno se skrýti a pozorovati, co se děje. V budově třídili ženy od dětí SS-mani a gestapáci. V chodbách konali dozor četníci a ve dvoře Schupo.

    Nejdříve byly odváženy ženy. Byla to nákladní auta, většinou krytá plachtami s celuloidovými okénky, ale také úplně otevřená. Ženy byly posazeny čelem proti stráži, která je doprovázela po zuby ozbrojena. Na každém autu byli alespoň 4 SS-mani nebo policisté. Tváře žen, které ani neměly tušení, co se stalo s jejich muži a odrostlejší mládeží a které se právě rozloučily se svými dětmi, byly bledé, ale klidné. Hleděly tupě před sebe.
    A tak těch 17 velkých aut nám připadalo jako smuteční průvod živých obětí.

Po ženách přišly na řadu děti. V sadech u gymnasia stálo šedivé auto německého červeného kříže, značky II- 136.436, do něhož byla přivedena tři děcka : chlapec a dvě děvčátka oblečena v bílé oblečky, trikotové soupravy a kabátky. K vozu je přivedly dvě Němky německého červeného kříže, které pak spolu s řidičem německé národnosti odjely po půl hodině i s dětmi Hrabětovou ulicí ku Praze. (l)

    V této době předjížděly před vrata budovy dva velké autobusy. Do prvního bylo
 

 (1) Gestapák Felkl vypovídá, že odpoledne přijeli z Prahy dva vysocí  SS-vedoucí, kteří všechny děti přehlédli a vybrali z nich 3 děti, jak výše uvádíme. Vybírali je podle t. zv. rasových znaků. Ještě téhož dne byly odvezeny do Prahy a podle shodných výpovědí zatčených se později proslýchalo, že prý byly dány do zvláštního ústavu na vychování "podle germánského způsobu". - Zatím byly dopraveny do Německa k poněmčení.