když se cestou domů doslechli, co se v obci děje, byli tam zadrženi velitelem závodní stráže Stegbauerem a dodáni kladenské služebně gestapa. (l) Další byli zachyceni četnickými orgány u Bělok a v lese u Úhonic. (2) - Ti všichni byli odvezeni do Prahy, stanným soudem odsouzeni k smrti a zastřeleni v Praze.

    Po poledních hodinách dne 10. června 1942 se část přislušníků gestapa vrátila do Kladna. Hlavní exekuce byla skončena. Mrtvoly zastřelených mužů byly ponechány na zahradě Horákova statku na místech, kde padli a jak padli. Část hlídek byla odvolána a ti, kdož zbyli, střežili hořící Lidice, aby se nikdo nemohl přiblížiti a spatřiti hnusné dílo germánské zběsilosti, nacistické krvelačnosti a pomstychtivosti.

    Jen obec hořela dále !

    Velitelé tohoto vražedného podniku se vraceli do Prahy, debatujíce o dalších opatřeních, následkem kterých obec Lidice musela vůbec a navždy zmizeti s povrchu zemského a to tak dokonale, aby si nikdo a nikdy nemohl vzpomenouti, že tam, v malé proláklině za Buštěhradem, ležela kdysi klidná dělnická a havířská obec, v níž žili jen uvědomělí Češi, kteří svoji republiku před r. 1938 nade vše milovali. (3)
 
Odvlečení žen a dětí.
 
    Po návratu členů kladenského gestapa byl v gymnasiu okamžitě proveden soupis žen. V originálu tohoto soupisu je zapsáno 185 žen, které byly určeny na transport do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Kromě nich mělo 7 žen děcka ve stáří do jednoho roku. Zdá se, že bylo původně uvažováno, co se má státi s nimi, neboť byť i jim byla děcka odebrána rovněž na Kladně, byly tyto ženy dopraveny nejprve do Terezína a odtud teprve dodatečně po několika dnech odvezeny rovněž do Ravensbrücku. A konečně 3 ženy - k nimž přibyla ještě paní Kohlíčková, sestra letce Jos. Horáka, která byla držena ve vazbě gestapa na Kladně s příslušníky rodiny Horákovy - které ve vysokém stupni těhotenství byly dopraveny do ústavu na Král. Vinohradech v Praze, v Dykově ulici. Odtud po slehnutí byly rovněž dopraveny do
tábora v Ravensbrücku - ovšem bez dětí. Mezi příslušníky rodin Horákovy a Stříbrných ve vazbě kladenského gestapa bylo ještě dalších 7 lidických občanek, které s 8 mužskými příslušníky
 

 (1) Byli uvězněni společně s příslušníky rodin Horákovy a Stříbrných.
  (2)  podle výpovědi vrchního četnického strážmistra Babůrka stalo se to takto: Za několik dnů nato byli zatčeni poslední dva lidičtí muži, kteří se schovávali v lesích, a to zásluhou lesního adjunkta Černého, bytem na Nouzově u Unhoště. Při pochůzce lesem byl požádán Černý dvěma muži, aby byl tak laskav a koupil jim na potravinové lístky chleba. Černý vida z lístků a po rozmluvě s uvedenými muži, že pocházejí z Lidic, nasedl po návratu domů na motocykl a odejel na kladenské gestapo s oznámením, ač lidickým mužům slíbil, že jim přinese chleba a vyzval je, aby na něj posečkali. Gestapo nařídilo četn. pplk. Vítovi, aby les u Unhoště byl obklíčen četnictvem, prohlédnut a oba muži zatčeni. Případem byl pověřen okresní četnický velitel npor. Janků z Kladna, který zalarmoval všechny četníky a provedl honičku na poslední lidické muže. - Pokud je známo, byl tehdy zatčen dělník Josef Pitín.
 (3) Ve svém protokolu, sepsaném na čsl. ministerstvu vnitra v Londýně dne 4. května 1944, praví Jos. Stříbrný, t. č. u 311 české perutě, toto: "Obyvatelstvo Lidic bylo národně uvědomělé, nebylo značných sociálních rozdílů. Všichni měli vřelý a kladný poměr k státní myšlence československé a každý dal by za republiku život. - V obci nikdy nedocházelo k politickým třenicím."