byl zastřelen ve sklepě nebo na zahradě," podotýká k tomu gestapák Felkl ve své výpovědi.

    Ve které desítce byl zastřelen stařičký farář, nebylo možno z výslechů zjistiti. Zdá se však  pravděpodobné, že, vzhledem k vyjádření šéfa kladenské SD Roztocka, jak je výše citujeme, byl popraven mezi posledními.

    Během dopoledních hodin byli na Horákově statku popraveni I73 muži od 16 let nahoru, kteří tohoto dne meškali přímo v Lidicích a byli sehnáni do Horákova statku a drženi tam ve sklepě a chlévě.

    Ve zprávě výše zmíněných členů Schnellkommanda se dále podotýká, že většina účastníků, i s důstojníky, byla zpita alkoholem, který k tomu účelu byl přivezen. Udává se tam dále, že popravu prováděla četa Schnellkommanda.

    Koller podotýká dále: Když bylo po popravách, viděl jednoho důstojníka procházeti mezi řadami mrtvých, jako by někoho hledal. Konečně se zastavil ujednoho - snad to byl nějaký duchovní nebo učitel, který se prý pokoušel z počátku skrýti a byl v jakémsi sklepě nalezen. Koller viděl, že tento důstojník stahoval mrtvému zlaté prsteny s rukou a bodlem mu vyrval z úst zlatý chrup.

    Gestapácký šofér Rudolf Vlček, který přijel do Lidic s nákladním vozem, naloženým 2 sudy benzinu, dříve ještě než začal odvážeti nakradené věci z lidických usedlostí, pozoroval nedaleko Horákovy zahrady, co se tam dělo. Shodně s ostatními líčí poslední okamžiky lidických občanů a výslovně uvádí: "Bylo mi uvedených lidí líto a uronil jsem několik slz. To zpozoroval K. H. Frank, sprostě mi vynadal, právě tak jako Wiesmannovi, proč prý zaměstnává takové lidi; byl jsem proto potrestán Wiesmannem dvouměsíční nepřetržitou službou." Vlček, stejně jako Bürger, udává ve svém protokole, že Frank v Lidicích přítomen byl a oba ho také dobře znali a poznali.

    V době, kdy na Horákově zahradě se bez ustání pokračovalo v hromadném vraždění, bylo ve vsi živo. Usedlosti hořely na všech stranách, škola, kostel i fara stály v plamenech, hustý dým se válel nad vesnicí, na silnici probíhající vsí se plnily nákladní vozy nakradenými věcmi, při čemž se jednotlivci z "ochránců" snažili ukořistit, co se dalo.

    Celkový shon nebyl na překážku tomu, aby si uprostřed hrůzy a děsu nevynesli členové německé ochranné policie, příslušníků SS a německého četnictva ze sklepa lidické hospody sudy piva, salámy, chléb atd. a nezačali na návsi hodovat ! Pivo, kořalka, víno a kolem nich sálající žár z hořících stavení přispěly k všeobecné povznesené náladě. Katané zpívali, veselili se a jen hromadné výstřely doplňovaly
akord germánské symfonie : Zničení !

    K poledni se skončilo na zahradě Horákova statku hromadné vraždění. Sedmnáct řad mrtvých tam leželo, se zakrvácenými šaty, roztříštěnými lebkami, s vyhřezlými mozky a střevy, v řadách, vždy po deseti. Téměř všichni se skáceli nazad. Další pak leželi mezi nimi a někdy i jeden na druhém. - A mimo zatažený lidický obvod se ještě pátralo po dalších občanech - jen aby nikdo z nešťastné obce neunikl. Gestapák Bürger udává, že několik mužů, patrně 9 dělníků z Poldiny huti, kteří se vrátili do závodu,