Ano to byla pravá tvář "dobré" německé Schutzpolizei! To bylo její poslání na území protektorátu, jako všech ostatních, kteří stáli kolem, nebo v té chvíli zapalovali usedlosti, kradli a rabovali! To byl také charakter nejvyššího představitele říše v té chvíli přítomného - státního tajemníka SS-Gruppenführera K. H. Franka!

    Když se vrátil gestapák Bürger na zahradu Horákova statku, byv volán Thomsenem k Wiesmannovi, leželo již na prostranství 50 mrtvých. Popravčí četa měla právě přestávku a posilňovala se kořalkou k další práci. A bylo třeba kořalky, neboť nervy byly napjaty k prasknutí!

    Tři muži popravčí čety odmítají dále střílet a jsou důstojníkem vyměňováni ze zálohy, kterou tento měl k disposici. - Ale ostatnim chutnala přesnídávka i kořalka přesto, že před nimi leželo již 50 prostřílených nebožáků a další čekali ve sklepě a ve chlévě Horákova statku, za hřmění salv - až na ně dojde řada.

    Po přestávce nastupuje nová desítka, popravčí četa ustupuje dál a dále, jak se zvětšuje plocha pokrytá mrtvými, před něž se vždy staví noví nebožáci. A stojí jako sochy. Čelem k popravčí četě, oči nezavázány, zpříma se dívají do namířených hlavní pušek. Nikdo slova nepropustí přes zaťaté rty.

    Ve sklepě Horákova statku zatím připravoval stařičký farář Štemberka své spoluobčany na smrt. Modlil se s nimi a žehnal jim. Roztock o tom vypravuje členům své skupiny SD: "Der Pfaffe hat das gut gemacht. Durch sein Beten und Segnungen hat er die Leute dazu gebracht, daß sie wie die Schafe zur Hinrichtung gegangen sind." ("Ten farář to dělal dobře. Svými modlitbami a žehnáním dosáhl, že ti lidé šli na popravu jako ovce.") - A Roztock se své nejapné poznámce směje a strhává k smíchu i ostatní.

    V šesté nebo sedmé desítce, po nastoupení na místo smrti, dříve ještě než mohla zahřmíti nová salva, ozval se hlas mladého muže, který byl zaměstnán u německé tiskové kanceláře (DNB) v Praze : (l) "Pánové, řekněte, co na nás chcete vědět, my vám to všechno povíme !"

    Velíci důstojník měl již opět vztyčenu šavli, ale nestrhává ji. Otáčí hlavu směrem ke skupině, kde stáli hlavní vinníci této hromadné vraždy. Nikdo však výkřiku nevěnoval pozornost.

    Důstojník strhává šavli, salva zahřmí - ale mladý muž se skrývá za svého souseda. Než, přece je zasažen několika výstřely do břicha. Ozve se jeho zoufalý křik, který je přerušen novými výstřely několika ělenů popravčí čety. - Teprve po nich mladý muž tichne a rána do hlavy z bezprostřední blízkosti skončí nadobro jeho trápení.

    I ve sklepě Horákova statku se však odehrála ještě další tragedie, jak vypovídá Felkl. Jeden z lidických občanů nechtěl pravděpodobně dopřáti německým vrahům příležitosti, aby padl jejich kulí - a chtěl si kapesním nožem přeřezati tepny na krku. Němečtí pochopové mu v tom zabránili. "A nevím zcela určitě, zda uvedený občan
 

 (1) Tímto mužem byl pravděpodobně František Kubík, narozený 27. září 1905, který byl v úředních formulářích hlášen jako redaktor ČTK a Orbisu. Byl ženat, otcem 5leté dcerušky Evy. Obýval domek čp. 36 s vlastním polem. U něho bydlela též tchyně pensistka Anna Müllerová.