jichž kromě hus a koní, bylo tam dovezeno 180. Po 36 hodinách strašné práce bez jídla a pití, jsme odjížděli celí zkrvavení zpět do Terezína . . ."

    Na to 13. června o 3. hod. ranní vyjíždí z Terezína jiná skupina vězňů, kterou vede Rudolf Mautner z Prahy XI. - celkem z 11 mužů. Nákladní auto řídí odrodilec  Řeháček a esesák Wostrel, který vede výpravu. Rudolf Mautner líčí tento den v Lidicích asi takto :

    "Projíždíme Buštěhradem, silnicí na Prahu. Tu již potkáváme plně naložená auta. Nábytek, šicí stroje, hospodářské nářadí, dětské kočárky - auto za autem; Silnice je obsazena četníky. - Přijíždíme po svahu do obce Lidice. Silnice plna všech nenáviděných stejnokrojů. K vozu přistupuje skupina esesáků a vedou nas do zahrady mezi stodolou a obytným stavením. Ticho přerušují jen výbuchy a střelné rány.

    Mladé stromky lemují okraj jámy, která byla hrobem nešťastných oběti. (l)  Před námi stěna stodoly, částečně vyhořelé. Snad dešť zatím zamezil jazykům plamenů dokonati dílo zkázy. Obytná budova je dosud neporušená. Za námi stojí vyhořelý dům. Zdá se, že nový, snad nebyl ještě ani obydlen. Je prázdný, stěny ožehnuty ohněm a dýmem. Kolem zeleninová zahrada, končící u silnice, (2) vlevo lány polí. Matrace, otomany a slamníky jsou nanošeny ke zdi. Celá plocha je poseta nábojnicemi z vojenských pistolí.

    Rozkaz: srovnat jámu se zemí. Chápeme se nářadí. Někteří rozdělávají oheň a pálí krví potřísněné matrace. Půda kolem je potřísněna krví. Esesáci odcházejí a zůstáváme s četníkem.

    Mám možnost se opatrně poohlédnout po okolí. Stranou leží trakař, jakého se používá na vození hnoje. Je plný krve, vyhřezlých mozků, roztříštěných kostí a vnitřností.

    Na dvou místech díry - známé stopy podstavce, trojhránku pro lehký kulomet. Na  prostranství nábojnice z pušek a kulometů. Kolem dokola, kam pohlédneš, láhve po všech možných lihovinách, rum, cognac, různé likéry, víno - dále rozhazené brýle, potravinové lístky, knoflíky, čepice.

    Přichází esesák Wostrel a prochází se zahradou mezi zeleninou. Řeháček přináší odkudsi láhve s pivem. Dostávám rozkaz vykopat jámu a pohřbít vše, co zbylo po mrtvých. Chápu se práce sám, chci ušetřit hochům hrůznou podívanou. Snáším všechny ostatky ubohých. Nalézám čepici s téměř uříznutým čelem - kosti a mozek - práce kulometu. Další rozházené mozky, další kosti, rozházené vnitřnosti, střeva.

    Opatrně kladu do jámy, krev - krev našich českých lidí. Česká krev do česke půdy.
Jízdenky, knoflíky, manžety, brýle, sokolský průkaz, tužky.

    Četník, který nás hlídá, stojí u zdi obytného stavení a dívá se ztrnulým zrakem kamsi do dálky. Mezi stodolou a domem statku stojí dětský vozík, hračka. Přichazí šofér Řeháček a nakládá jej na vůz. - Mohu si vzít ze sklepa jídlo. Mám však být opatrný,
 

 (1)  Mautner již večer před odjezdem dostal informace o katanském díle v Lidicích od vedoucího první výpravy, která  mrtvé ohřbívala.
 (2)  Jak zřejmo, obě líčení přímých účastníků se kryjí, třebaže jsou psána neodvisle.