A zatím na zahradě Horákova statku se provádějí konečné přípravy k vraždění.
    Ze statku i z okolních stavení jsou vynášeny slamníky a matrace a stavěny vedle sebe ke zdi stodoly. To proto, aby se vražedné kulky popravčí čety neodrážely ode zdi.

    Když Felkl přichází na zahradu, aby podal Wiesmannovi hlášení o počtu mužů připravených k popravě, bylo již vše hotovo a popravčí četa - 30 mužů Schupo - rovněž na zahradě nastoupila i se zálohou, která měla vystřídati jednotlivce, kdyby bylo třeba.

    Popravčí četa dostává od vedoucího důstojníka rozkaz:
 
    Na každého muže střílejí 3 členové čety a to dva míří na prsa a jeden do hlavy. Lidičtí mužové budou přiváděni po deseti a každá nová desítka nastoupí před zastřelené a to tak, že se celé popravčí pole pohybuje po každé serii kupředu, směrem ode zdi a popravčí četa vždy couvá na patřičnou vzdálenost. Rozstup mezi popravovanými na krok.

    K 7. hodině ranní dává Felkl nastoupiti na dvoře statku prvním deseti mužům. Jsou odváděni na zahradu. - Nastupují klidně, pevným krokem, v duši vyrovnáni, známý vedle známého, příbuzný vedle příbuzného a kamarád vedle kamaráda. Teď teprve vědí, co je čeká! - A přesto nastupují klidně před popravčí četu, která stojí proti nim s puškami u nohou, připravena.
    Oči se nebožákům nezavazují, ty jen planou a rysy obličejů jako by ztvrdly, zešedly jako ocel.
"K palbě zbraň !" velí důstojník, třicet pušek vyletí nahoru a třicet černých otvorů se šklebí na prvních deset lidických mužů. Nad vesnicí šlehají plameny, valí se kouř v barevných odstínech a na zahradu doléhá křik, hluk, praskot a v dáli se ztrácí dunivý hukot autobusů, které po kladenské silnici odvážejí jejich ženy a děti.

    Velící důstojník se obrací se vztyčenou šavlí ke skupině vedoucích, tam, kde stojí Böhme, a čeká na pokyn a na rozkaz. Böhme úst neotevře, jen hlavou kývne, důstojníkova šavle se mihne dolů a první salva se rozlehne vesnicí.

    Prvních deset pokojných občanů, jimž nebylo nic dokázáno, kteří nebyli odsouzeni ani stanným soudem, natož soudem řádným, jimž nebyl přečten žádný rozsudek - se kácí, provrtáno kulkami německých vrahů.

    Poddůstojník, stojící vedle velícího důstojníka, přistupuje k první řadě zastřelených a - pálí z revolveru, pro jistotu, každému jednotlivě ještě ránu do hlavy.

    Mrtví zůstávají na místech, kde padli, a Felkl posílá již dalších deset. Ti se musí postaviti před své kamarády, se stejným rozstupem. - Důstojník velí, pušky jsou připraveny k palbě a zase třeskne salva. To se již důstojník neotáčí na Böhma, ví již, že půjde serie za serií, jak na běžícím pásu, a jedná proto samostatně.

    Přichází desítka za desítkou - staří, mladí - a obraz se opakuje. Jen ty rysy v obličejích ještě více ztvrdly, zkameněly a v řadách vrahů jen oči více zarudly, podlévají se krví a výraz obličeje vyjadřuje stále určitěji charakter majitelů - vrahové!