V tomto souboru listin byly nalezeny i dva návrhy ze dne 13. června 1942, které podává zástupce šéfa kladenské služebny gestapa, známý již Thomsen pod č. II G 4-1190/42, pražskému stannému soudu. V prvním navrhuje k trestu smrti příslušníky rodin Horákovy a Stříbrných v počtu 18 osob. Z tohoto počtu odpadají manželé Michalských a sestra Horákova Kohlíčková, o níž je jednáno v odstavci předchozím. Thomsen odůvodňuje návrh smrti u manželů Michalských z Volšan čp. 121 tím, že oba věděli o útěku Horákově do ciziny, neučinili o tom hlášení a tím jeho činnost kryli. (Přes to, že tato skutečnost byla gestapu již od r. 1939 známa.)

    Dálší návrh se týká 9 lidických dělníků, kteří měli v osudnou noc z 9. na 10.června 1942 noční směnu a byli pochytáni dodatečně v Poldině huti a dva další v unhošťském lese, o nichž se návrh sice nenašel, ale kteří rovněž byli zastřeleni.

    Na podkladě tohoto materiálu bylo pak možno přesně zjistiti, že dne 10. června 1942 bylo v Lidicích postiženo celkem 494 osob, z čehož bylo 192 mužů od 16 let výše, 202 žen a 100 dětí.

    Na místě, t. j. na zahradě Horákova statku bylo zastřeleno 172 občanů a i nezjištěný sebevrah, (l) čili celkem 173, kteří tam jsou také pohřbeni. Dalších 19 mužů bylo zastřeleno v Praze, a to 8 mužských příslušníků rodiny Horákovy a Stříbrných a 11 jiných občanů lidických - výše zmíněných dělníků z noční směny.

    Ženy jak známo byly hromadně zavezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku, a to v počtu 184. Ženy z rodin Horákovy a Stříbrných v počtu 7,byly zastřeleny v Praze. Do Terezína bylo do policejního vězení dopraveno 7 žen a 4 těhotné do pražského ústavu na Král. Vinohradech v Dykově ulici. Celkem byly tedy postiženy 202 ženy.

    Děti lidických rodin byly v celkovém počtu 100 odtrženy od svých matek a 90 z nich odesláno do Lodže v Polsku a odtud do koncentračního tábora v Gneisenau, župa vartská, odkudž tyto děti dvakráte psaly svým příbuzným a kde po nich jakákoliv stopa mizí. Dalších 7 nejmenších dodáno do pražského útulku a pouze 3, po přezkoušení rasovém, odvezeny do Prahy k poněmčení. Kam tyto 3 děti byly poslány dále, není dosud známo.

    Lidická tragedie představuje tudíž na základě ověřeného materiálu:
    1. hromadnou vraždu 192 mužů a 7 žen, celkem 199 osob,
    2. omezování osobní svobody a nakládání s člověkem jako s otrokem 195 žen a dívek, celkem 195 osob,
    3. únos 100 dětí do 15 let, celkem 100 osob.

    K tomuto počtu však přistupují ještě další nemluvňata, narozená po lidické tragedii a to 4, z nichž jedno zemřelo, pokud jejich matky byly nejprve poslány do pražského ústavu ke slehnutí a dodatečně transportovány pak do Ravensbrücku. Jen v jednom případu bylo zjištěno, že Maruška Pešková, narozená 25. září 1942 v Praze, dostala německé jméno Erika. Co se dále s těmito dětmi stalo, není dosud známo. (2)
 

 (1)  Jde pravděpodobně o kočího, který nastoupil v Lidicích službu 9. června a nebyl ještě policejně přihlášen.
 (2)  Podrobnou zprávu o dětech viz v pátracím oběžníku ministerstva vnitra na str. 107-112 této knihy.